Když Rusové zaútočí, utopíme je v močále

Kdyby se tu nechvěly tabulky v oknech, takhle nějak může vypadat ráj. Když si manželé Vytenis Sakalas a jeho žena Eglė před rokem vybrali tento dům uprostřed lesů a vřesovišť za své nové útočiště, aby tu mimo ruch velkoměsta vychovávali své malé dítě, moc neřešili, jaká všechna to může mít rizika. Splnil se jim sen, dřevěnici zrenovovali ve švédském stylu a nic jim už nescházelo ke štěstí.

Jenže tenhle ráj má sousedy: od prahu farmy Sakalasů je to na jednu stranu jen deset kilometrů k běloruským hranicím a na druhou sto k ruským. Rodina žije v oblasti Litvy zvané Suwalská kapsa, o které se v poslední době mluví jako o nejnebezpečnějším místě v Evropě. Právě tudy by se totiž mohla valit ruská vojska při útoku na území NATO. 

Puška s mečem

„Od rána už to bylo poněkolikáté. Bělorusové kousek odtud pálí na střelnici, pořádají tam manévry,“ vysvětluje drnčení tabulek od výbuchů Vytenis Sakalas, když vítá novinářskou návštěvu. Najít jeho dům není snadné, z hlavní silnice sem vede prašná cesta rozbíhající se v jednu chvíli do několika směrů a my ten správný trefíme až napodruhé, díky telefonickým pokynům od majitele usedlosti. Uprostřed velké mýtiny se konečně objevuje Sakalasovo stavení usazené v rozlehlé zahradě.

„Roky jsme žili ve Vilniusu, pak nám to tam ale přestalo vyhovovat. Moc aut, moc lidí, moc shonu. Můj otec pochází kousek odtud, znali jsme místní přírodu, takže jsme začali hledat tady. A jak vidíte, našli jsme dokonale,“ líčí cestu z města Sakalas a zve nás dovnitř. V létě bychom seděli na židlích pod stromem, kolem by bzučely včely, symbol zdejšího kraje, ale teď mrzne, jako když praští, takže rozhovor probíhá v příjemném teple u bíle omítnuté pece.

Třicátník Sakalas pracuje jako IT expert, u svého počítače může sedět kdekoli. Odpověď na to, proč se s rodinou nebál přestěhovat tam, kam by se možná mnozí další jít báli, se skrývá v nášivce na pravém rukávu Sakalasovy bundy. Je na ní zkřížená červená puška s mečem, symbol známé litevské paramilitární organizace Střelci, jejíž historie sahá do roku 1919. Vznikla sice jako sportovní střelecká sekce v rámci tehdejšího střeleckého svazu, ani ne o rok později se však přesná muška začala jejím členům hodit úplně jinak.

Nejdříve v boji za nezávislost země proti bolševickému Rusku a později po druhé světové válce proti sovětským okupantům. Právě ze Střelců se rekrutovali odvážní odbojáři a jejich dnešní nástupci jsou připraveni kopírovat jejich příklad. „Ke Střelcům jsem vstoupil v roce 2018. Chtěl jsem se tak naučit ochránit svoji rodinu a zemi. Vedle Ruska se člověk nikdy nemůže cítit dost v bezpečí, po výcviku strach nemám,“ říká Sakalas, proč ho hned tak něco nerozhodí, ani blízká hranice nepřátel. 

Pět válek na sto let

Suwalská kapsa je podle vojenských expertů nejzranitelnějším místem NATO vůči možné ruské agresi, v níž by ruský prezident Vladimir Putin, posedlý návratem ruského impéria do někdejších sovětských hranic, mohl chtít po případných územních ziscích na Ukrajině pokračovat. Jde o stodesátikilometrový pruh země mezi Litvou a Polskem, z jedné strany hraničí s ruskou enklávou Kaliningrad, jediným nezamrzajícím přístavem Moskvy v Baltském moři, jehož získání si na konci druhé světové války Stalin vymohl při jednáních se svými západními protějšky, a z druhé Putinovým vazalem Běloruskem.

Rusko, tvrdí vojenské analýzy Aliance, sem do pohraniční oblasti navozilo obrovské množství zbraní, jsou tu vojenské lodě, raketová odpaliště a tankodromy. Vojáci Aliance místu pojmenovanému podle regionálního polského města Suwalki dali různé přívlastky jako „Achillova pata“, „měkký podbřišek“ nebo „nejpravděpodobnější místo války“; obsazení tohoto úzkého pruhu země Ruskem by totiž odřízlo pobaltské státy od spojenců, Moskva by pak mohla bleskově zaútočit na jejich hlavní města a zároveň by přes Bělorusko získala strategický pozemní přístup k Baltskému moři.

Vojenská strategie Moskvy počítá s tím, že by nad dobytou oblastí okamžitě rozprostřela svůj jaderný deštník a hrozila jeho použitím, pokusí-li se NATO přijít svým pobaltským spojencům na pomoc. To, že možné napadení Aliance Ruskem právě tady není jen hypotetický scénář, je vidět i z toho, že o něm západní politici mluví čím dále otevřeněji. „Výhrůžky z Kremlu slyšíme téměř každý den, naposledy opět proti našim přátelům z Pobaltí. Musíme tedy počítat s tím, že Vladimir Putin může jednoho dne zaútočit i na některou ze zemí NATO,“ řekl například na konci ledna v rozhovoru pro deník Tagesspiegel německý ministr obrany Boris Pistorius.