Dost komplikovaný idol Jaromír Jágr

Velké sportovní kariéry nekončí vždycky vesele. Něco o tom ví i Jaromír Jágr. Když ho v prosinci 2017 přeřadil jeho klub Calgary Flames mezi zraněné hráče, měl na kontě pouze jeden gól a šest asistencí ve dvaceti dvou zápasech. V té době hrál za devátý tým během deseti let a neměl zvlášť dobré vztahy s těmi předchozími. A především s Pittsburgh Penguins, kde začínal, dosáhl největších úspěchů a kde na něj diváci v hledišti kvůli špatným vztahům rádi nespokojeně bučeli, kdykoli se tam jako hráč objevil. V Calgary pak už všichni jen tiše čekali, až tehdy pětačtyřicetiletá legenda skončí a zamíří do sportovní penze.

Ovšem zdání klame. V neděli večer bylo vše hořké zapomenuto. Organizace Pittsburgh Penguins totiž uspořádala Jágrovi s vděkem po dvaceti dvou letech takové rozloučení, jaké by si přál zažít každý sportovec. 

Téměř hodinové oslavě přihlížela (a bez bučení) hala plná diváků, přicestovali bývalí spoluhráči, Jágrova rodina a nechybělo samozřejmě vedení klubu. Padla spousta chvály, vzpomínek i dojemných vět o jednom z nejlepších hráčů historie či Pittsburghu jako druhém domovu. Celé to zakončilo vyvěšení Jágrova čísla u stropu haly, takže žádný jiný hráč Penguins už nemůže nosit číslo 68 na dresu, ani kdyby sebevíc chtěl.

 Po úplném ukončení kariéry čeká Jágra ještě uvedení do Hokejové síně slávy v Torontu, kde jsou zatím pouze dva Češi – Dominik Hašek a Václav Nedomanský. Z českého pohledu ale byla zajímavější právě včerejší akce v Pittsburghu. Jednak svojí velkorysostí: jak už bylo zmíněno, rozchod Jágra a Penguins nebyl jednoduchý.