Legenda na stojáka

Spousta pamětníků s nadšením vzpomíná na legendární Automat Koruna v přízemí secesního paláce na dolním rohu Václavského náměstí, který fungoval od počátku třicátých let až do první poloviny devadesátých let 20. století. Jeho zlatou érou však nepochybně byla padesátá léta, kdy ztělesňoval ideální dobové představy o žádoucí proměně veřejného stravování pro pracující v masovou restauraci-továrnu, kde se člověk dobře a rychle nají, takže se nezdrží od budovatelské práce; automat se ale těšil přízni třeba i prezidenta Antonína Zápotockého, který sem údajně chodil na vyhlášené párky v ovčím střívku.

Žádné vysedávání

Do podniku, který se na počátku padesátých let výrazně rozšířil, se nechodilo jen na oblíbené párky, ale hlavně na teplé obědy, na dračku šly také například bramboráky, obložené chlebíčky, dršťková polévka, vepřenky, mléčný jahodový koktejl… Počet hostů prudce narůstal a v průběhu padesátých let se zdvojnásobil až na neuvěřitelných 40 000 denně, přičemž skladba hostů šla napříč nejrůznějšími společenskými vrstvami a skupinami. Jídlo a pití se konzumovalo vestoje a zpravidla v chvatu, s vysedáváním se nepočítalo, přičemž na svůj talíř a sklenici bylo nutné dávat si pozor – v Koruně nechyběli pověstní „somráci“, dojídači a dopíječi zbytků, kteří často využili i krátký okamžik, kdy se host odvrátil od stolu. Na druhé straně Automat Koruna nabízel za nízké ceny bohatý sortiment většinou kvalitních pokrmů studené a teplé kuchyně i rychlé služby s otevírací dobou od rána do pozdních večerních hodin, vzhledem k otevírací době tak zde bylo možné pojíst i mimo čas oběda.

Už na přelomu čtyřicátých a padesátých let patřila Koruna také mezi podniky chválené za přístup k budovatelskému úsilí a zejména k údernickému hnutí. Od ledna 1949 zde byla na řadě pozic zavedena úkolová mzda podle výkonu a stanovené normy se pravidelně zpevňovaly. Na počátku padesátých let zde působilo skoro sedmdesát úderníků – třeba celé osazenstvo cukrářské výrobny utvořilo tzv. úderku. Automat Koruna se zapojil také do dobových kampaní, například v roce 1951 do boje proti plýtvání potravinami v reakci na zhoršené zásobování moukou, chlebem a pečivem coby následek prohloubení orientace Československa na těžký průmysl. Automat Koruna sliboval, že k této situaci přispěje snížením velikosti chleba jako přílohy. Snížit až na polovinu se měla i porce veky na chlebíčky a hosté si museli zvykat také na menší knedlíky. Elán však pracovníkům Koruny nevydržel dlouho; již v roce 1952 si bdělý občan stěžoval v novinách, že už opět v automatu podávají k jídlu neúměrně velké porce chleba.