Když předminulý týden zemřel kreslíř Respektu Pavel Reisenauer, shodli se autoři nekrologů, že Česko ztratilo nejen nadaného malíře, ale i jedinečného glosátora veřejného dění. Jeho příběh je příběhem přirozeného talentu, který vyrůstal navzdory systému a jeho vzdělávacích či uměleckých institucí.
Žádný užitek
Vydavatel časopisu Babylon Petr Placák poznal Pavla Reisenauera někdy v deváté třídě na konci sedmdesátých let. Reisenauer bydlel v činžáku na Petřinách, několik stanic tramvají od Placáka. Po prázdninách nastupoval na gymnázium, Placák na učňák, rychle si ale padli do oka. „Zaujalo mě, jak moc byl jiný než ostatní,“ vzpomíná Placák. „Ke všemu byl skeptický, všechno bylo pro něj blbě, možná kromě fotbalu. Byl úplným opakem typu zapálený svazák. On naopak budil dojem, že není zapálený vůbec pro nic. To mi imponovalo.“
Do Placákovy party v pražských Střešovicích někdo Reisenauera přivedl a oba patnáctiletí hoši se rychle shodli na důležitých knížkách, filmech a hudbě. „Chodili jsme do hospody a jezdili na výlety. Napřed do chaty, kterou měli Pavlovi rodiče v Hlásné Třebani kousek od Karlštejna, později i do Krušných hor nebo na Šumavu,“ vzpomíná Placák.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
