Události v kultuře

Událost týdne

Místo rodiště navždy určilo celoživotní odborný i umělecký zájem předního etnomuzikologa a zpěváka Dušana Holého. Na svět přišel v roce 1933 v Hrubé Vrbce – tedy v samotném srdci horňáckého regionu, specifického místa v České republice s ničím nesrovnatelnou a především nikdy nepřerušenou tradicí lidové hudby. Písním tohoto kraje se obdivovali už skladatelé Leoš Janáček nebo Vítězslav Novák, ale později také hudební publicista Jiří Černý, případně folkaři jako Vladimír Merta či v posledních letech také Holého student Jura Hradil stojící za projektem Hrubá hudba.

A byla to z velké části právě zásluha Dušana Holého, který zemřel 2. ledna ve věku 91 let, že místní tradice předávání písní z generace na generaci nezanikla, přežila technologické i civilizační změny druhé poloviny 20. století a je vitální i v novém tisíciletí. Holý začal zdejší hudbu vnímat zcela přirozeně, zněla v jeho rodině. Otec i babička jej k tomu vedli a byly to později právě babiččiny písně, které už jako středoškolák zaznamenával a archivoval. Zájem pochopitelně umocnilo i to, že v blízkém sousedství Holých bydlel vůbec nejproslavenější muzikant tohoto regionu, primáš Jožka Kubík. V dětství pak hrával s o něco mladším Martinem Hrbáčem, který na Kubíkův odkaz plynule navázal. 

Dušan Holý se už v roce 1941 objevil se svým o pár let starším bratrem Lubošem ve filmu Karla Plicky Věčná píseň a zde je také poprvé zaznamenán jeho zpěv. Studoval herectví na JAMU, ale pod vlivem folkloristky Zdenky Jelínkové – taktéž horňácké rodačky – přesedlal na filozofickou fakultu, kde se začal utvářet jeho zájem o etnografii a hudební vědu. Vzhledem k tomu, že horňácká hudební tradice je utvářena ve velké míře také romskými vlivy a rod Kubíků má romské kořeny, otevřel Holý ve svém bádání také velmi brzy otázku romského holokaustu.