Kabát, kroj, šaty a spacák

Probouzím se ve tři čtvrtě na šest, chvilku předtím, než mi zazvoní budík. Vstát z postele je asi to poslední, co se mi takhle v sobotu ráno chce dělat, nakonec se ale donutím. Rychle se nasnídám, sbalím posledních pár věcí a brzy už odcházím z bytu. Při pohledu do zrcadla ve výtahu si ve společenském kabátu a s krosnou na zádech připadám trochu jako šašek. Ale jak jinak má člověk efektivně sbalit šaty, taneční boty, skautský kroj a spacák s karimatkou a zároveň zůstat elegantní? 

Velmi rychle přichází první dávka adrenalinu. Autobus, kterým jsem plánovala dostat se na nádraží, má zpoždění. Naštěstí je poblíž nabité sdílené elektro- kolo, které mě teď ne poprvé a určitě ne naposled zachraňuje. Když jedu po tmavé cyklostezce, napadá mě, že by se kolu možná hodila dálková světla. Naštěstí tu ale takhle brzy není nikdo, do koho bych mohla omylem narazit. Na nádraží se scházím se spolužákem a společně nasedáme do vlaku do Prahy. Cesta rychle utíká a jsem vděčná, že si mám s kým povídat, jelikož je to poměrně účinný prostředek na zahnání nervozity. Na Smíchově přestupujeme na tramvaj do Dejvic, kde nás čeká test obecných studijních předpokladů od společnosti Scio. Stejně jako mnoho dalších studentů máme dnes možnost získat percentil, který nám snad otevře brány vysněné vysoké školy. Cestou se tématu blížící se zkoušky snažíme vyhnout, abychom co nejdéle zůstali v klidu. Při pohledu na dlouhé seznamy účastníků jen tiše doufám, že se moje příprava vyplatí.

Test uteče až neskutečně rychle, časový limit se zdá příliš krátký. Alespoň to ale máme za sebou. Venku potkáváme ještě pár známých z našeho gymnázia a sdělujeme si své dojmy. Nikdo z nás si není moc jistý, jaké má vlastně pocity, výsledek záleží také na tom, jak se test povedl ostatním. Loučíme se a já spěchám na metro, svezu se pár stanic a popobíhám k budově právnické fakulty. Právě tam se dnes totiž koná část skautské akce, na kterou mířím. V šatně si odkládám kabát a plný batoh a za běhu se oblékám do skautského kroje. S pomocí kamarádky hledám správnou místnost a najdu ji právě včas, abych stihla první zapsanou přednášku o Strategii 2030, která bude určovat priority a směr rozvoje Junáka – českého skauta.

Během volného času na oběd se stihnu sejít v restauraci s mamkou a mladším bratrem, kteří se do Prahy vydali na dny otevřených dveří středních škol, o kterých brácha uvažuje. Po obědě se vracím zpátky, tentokrát na workshop o dobrovolnictví. Z poslední přednášky nakonec s přítelem odcházíme dřív a jedeme do bytu ke kamarádovi, kde se schází celá naše parta. Společně si dáváme večeři a porovnáváme zážitky z jednotlivých programů. Po večeři se slavnostně ustrojíme a vyrážíme na další část skautské akce, kterou je taneční večer. Kapela hraje skvěle a my žasneme nad tím, na jaké taneční figury jsme si vzpomněli. Taneční jsme přece jen absolvovali už před nějakou dobou. Během přestávek si na balkonku povídáme a dojde i na pár piv. Zkrátka je to kulturní večer, jak má být.