Recyklace 2.0

Poslanci budou rozhodovat, jestli po slovenském a německém vzoru zavést zálohy na lahve. Dosavadní systém přitom ukazuje, proč potřebujeme popojít dál.  

Radnice a firmy pověřené svozem odpadků mají kvůli chystaným zálohám starost. Česko stavělo své třídění odpadu přes dvacet let a plus minus se osvědčilo. Nemůže ho novota nabourat? Koneckonců polyethylentereftalát neboli PET, z něhož se lahve vyrábějí, patří k lukrativnější části vytříděného odpadu. Pokud ho budeme vracet do obchodů, provozovatelé barevných kontejnerů přijdou o peníze. To může být oprávněná obava. Také to ale ukazuje, že současné třídění už nestačí. 

České třídění odpadků je kopie německého modelu z roku 1991. Když jsme ho o dekádu později spustili, byl to ohromující pokrok. Recyklace během pěti let stoupla na trojnásobek. Na sortované smetí jsme si zvykli. Radnice se ho naučily používat a postupně vše vylepšují. V naší čtvrti jsme loni vyměnili kontejnery za barevné popelnice přímo u domu, takže třídit je teď pohodlnější. Česko je pořád pod průměrem Unie, pomalu se ale blíží k momentu, kdy bude do oběhu vracet polovinu komunálního odpadu.

Jenomže víc než tři desítky let starý mercedes je sice bourák, leč poněkud obstarožní. Přestává stačit na účel, k jakému ho nyní potřebujeme. Česko je průtokový ohřívač na přírodní zdroje. Ročně spolyká lahve a také cement, časopisy, vagony, talíře, skříně, benzin nebo plyšové medvídky a kvanta dalších věcí, podtrženo a sečteno 168 milionů tun materiálů. Každou tunu musíme někde vydolovat, vytěžit či vykácet. Nebo opakovaně použít. Pokud máme došlapovat lehčí ekologickou stopou, potřebovali bychom koloběh komodit systematicky uzavírat.