Láska ve stínu impérií

Román Dozvuky je první titul, který Britovi narozenému na Zanzibaru Abdulrazaku Gurnahovi (76) vyšel poté, co jako šestý africký autor získal Nobelovu cenu za literaturu, zároveň volně navazuje na prózu Ráj, která už česky vyšla. Obě díla jsou zasazená do Tanzánie první poloviny 20. století – křižovatky jazyků i národností, v níž žili kromě domorodých obyvatel i Arabové, Indové a Číňané a postupně se v ní vystřídala řada vládců. V obou také Gurnah obrací západní perspektivu: soustředí se na africké postavy, zatímco ty evropské zůstávají v pozadí. Války koloniálních mocností, přetahování o hranice impérií bez ohledu na místní a hlavně jejich důsledky nasvěcuje africkým úhlem pohledu, který v archivech ani knihách nenajdeme.

Protagonistou Dozvuků je zmrzačený a traumatizovaný veterán Hamza, z něhož se posléze vyklube Jusuf. Dříve pohledný mladík, který se v závěru Ráje – až pohádkově vyprávěného, zároveň vrstevnatého bildungsromanu – dobrovolně rozběhl za odcházejícími rekruty Schutztruppe, aniž tušil, co ho čeká. V Dozvucích zjistíme, že za první světové války bojoval ve východní Africe na straně Německa jak proti Britům, tak proti jiným Afričanům, a z prožitých hrůz se snaží léčit. Ke krutému válečnému příběhu pak brzy jako kontrast přistoupí příběh něžně milostný. Hamza s ranami na těle i na duši, který se stejně jako jeho národ snaží uchopit vlastní osud, se v bezejmenném městě na pobřeží zamiluje do Afíji. 

Tu kdysi zotročil nevlastní otec a ona teď žije v domácnosti svého zachránce Chalífy, napůl Inda a napůl Afričana sloužícího jako morální centrum knihy. Všichni tři vytvoří jakousi alternativní rodinu, k níž později přibude syn pojmenovaný Iljás po Afíjině ztraceném bratrovi – rovněž někdejším žoldákovi, v němž se odráží mentalita vládců Německé východní Afriky i to, jak Evropané kolonizovali těla i mysli místních obyvatel (sám Iljás nazývá Němce čestnými a civilizovanými lidmi). 

Mezi autorova hlavní témata patří kolonialismus, střet kultur, vykořeněnost a osudy uprchlíků. Zároveň nechce, aby se jejich utrpení slilo jen v bezejmenná čísla. Velké dějiny se tak v postavách protínají s životy a touhami běžných, nikterak exoticky vykreslených Afričanů. I za války se všichni starají o nemocné, neprovdané ženy hledají manžely, obchodníci zisk a nebojující muži klevety.  Navzdory vnějším silám i „dozvukům“ násilí a bezpráví prokazují každodenní hrdinství a vůli.