Zbyl jen vzdor

Rok 2024 v literatuře byl rokem výrazných debutů. Potvrzují to nejrůznější ankety a aktuálně také nominace literárních cen. Prvotinou, která sice vyšla až loni v listopadu, ale rychle zaujala veřejnost, se stala dystopie Kristiny Hamplové (1997) s anglickým názvem Lover/Fighter. Minulý týden byla odbornou porotou vybrána pro Cenu Susanny Roth, takže její úryvek převedou překladatelé a překladatelky do čtyřiceti let do nejrůznějších jazyků. Vzápětí byla kniha (společně s dalšími dvěma debuty) nominována v rámci prvního ročníku Ceny literární kritiky v kategorii próza. Je tedy opravdu Lover/Fighter tak výjimečný, jak ocenění napovídají?

Nelítostně a rolbou

Píše se rok 2019, v Praze vypukla epidemie násilí rozjetá novou drogou – extraktem z masa modrých papoušků poletujících nad městem. Nemůže za to jen sirdin, jak se nové návykové látce říká; mnoho dětí dokáže něco cítit jen tehdy, když se rve. Dětské gangy děsí veřejnost a fascinují hlavní hrdinku, která se svým syrovým retrospektivním vyprávěním snaží přesvědčit čtenáře a především sebe, že je v tom nevinně. Obyčejná středostavovská holka, co vyrostla v satelitu v dojezdové vzdálenosti od Prahy a nikdy to neměla těžké. 

Možná právě proto ji přitahují ženy s traumatickými zkušenostmi a nejistou budoucností. Nejprve je to Julie, co „se obléká jako holka, která skončí jako znásilněná nebo mrtvá“, potom negramotná Kendra, jež ji využívá. Ani jedna z nich však nedokáže zaplnit prázdnotu a vzbudit v hlavní hrdince pocit, že svět řítící se do záhuby má nějaký smysl. Fascinace násilím a pátrání po původu nové drogy a jejích účincích poskytují lepší únik.