Solární divadlo

Ministr financí Zbyněk Stanjura narazil s plánem, jak ztížit solárním elektrárnám přístup k dotacím. V Senátu, kde jinak koalice dominuje, získal na svou stranu jen dva hlasy.

Což je dobře – a bylo by vhodné, kdyby zákon (ve kterém jde jinak o úplně jiné a prospěšné věci ohledně sdílení a skladování elektřiny) v opravené senátní verzi už zůstal.

Stanjura celou akci pojal jako laciný politik, ne jako svědomitý pokladník. Když řešil kvadraturu kruhu se státním rozpočtem pro letošní volební rok, aby vláda mohla zároveň rozdávat a snižovat schodek, vzpomněl si na pověstné solární barony. Ty přece nikdo nemá rád, protože jim platíme zbytečně moc.

Což je pravda – kdo se připojil do sítě před rokem 2011, má až do roku 2030 nárok na garantované výkupní ceny, zafixované tehdy zbytečně vysoko, možná úmyslně zpackaným zákonem. Soláry ve výsledku stojí víc, než stát dává třeba na kulturu, tak proč s tím neskoncovat?