Co je teď skutečným problémem českých škol

České školy obchází strašidlo umělé inteligence. Roky se tu přivíraly oči nad skutečností, že některé z dětí mají výhodu v podobě vzdělaných rodičů, kteří umějí pomoci i s těmi nejtěžšími domácími úkoly. Výsledkem je neblaze proslulá skutečnost, že spočíváme na špici zemí, kde šance dětí závisí na dosaženém vzdělání rodičů. S umělou inteligencí ale přicházejí časy, kdy může mít – do jisté míry – něco jako vzdělané nápomocné rodiče každý. Stačí se naučit zadávat na webu pokyny, jejichž náročnost nepřevyšuje vyhledávání v Googlu. „Co se ale takhle děti naučí?“ ptají se zděšení učitelé, když vidí, jak snadné a účinné to je. Kdo ví… Ovšem problém začíná úplně jinde, a sice už v tom, jak české školství chápe význam slova „naučit se“. 

Dřív to bylo lepší

Debata o tom, jak vzdělávat nastupující generace, nikdy nekončí, protože nikdy nekončí ani přísun nových dětí mířících do prvních tříd. Právě teď se řeší průzkum vypracovaný experty z Univerzity Palackého v Olomouci, kteří zkoumali používání umělé inteligence (AI) při psaní domácích úkolů. Z průzkumu mezi téměř třemi desítkami tisíc žáků vyšlo, že pomoc AI využívá 33 procent z nich a 28 procent – tedy jen o málo méně – si nechává úkol umělou inteligencí rovnou vypracovat. Každý sedmý školák pak připustil, že pomoc nekonečně chytrého přítele na telefonu využívá tajně i při psaní školních testů. 

Mezi učiteli se pro to ujal termín neetické využití AI nebo rovnou podvádění, protože jakékoli opisování bývá označováno jako podvod. Asi však neobjevíme Ameriku, když zdůrazníme, že existence AI je pro školy neskonale větší výzvou než taháky ofocené v mobilu a ukryté někde pod mikinou.