Kdybyste dostali tak jako kdysi Vratislav Nechleba zakázku na oficiální portrét prezidenta republiky, jak byste ji v případě Petra Pavla pojali? (Ptali jsme se výtvarnic a výtvarníků)

Byla by to zdánlivě snadná práce. Má totiž mužně výrazné, jasně řezané rysy, být ženou, řekl bych, že je prostě fešák. Častěji ale po portrétu zatouží lidé, kteří nemají tak čitelnou tvář. To se pak portrétista něco natrápí, musí to či ono zvýraznit, nebo naopak potlačit, a přesto se snažit zachovat podobu. V případě Petra Pavla by tyto starosti odpadly, ruka by se nechala vést charakterem tváře. Postoj bych volil vojácky pevný, ale spíš v režimu „pohov“ než „pozor“. Tomu by odpovídalo i barevné ladění, razantní, ale pozitivně otevřené. Otázka by byla, jestli modelu přisoudit nějaký osobitý atribut. Motorkářská helma v podpaží by byla přece jen asi nepatřičně vtipná. Zřejmě bych obraz ponechal bez dalších rekvizit, trikolor, lvů a Hradčan. Ale kdoví, je to pouhé přemítání, jeden nikdy neví, kam ho obraz zavede. Dobrý portrét je samozřejmě také znakem své doby. A v tomto ohledu bych viděl obtížnost, ale také smysl takového úkolu.

Prezident Pavel má příjemný vzhled a vyzařuje důstojnou atmosféru. Chtěla bych vyjádřit jeho lidskost, skromnost a pracovitost. Co třeba kombinace portrétu a pozadí jako z Boschovy náboženské malby? Například na pozadí chaotického pekla je prezident Pavel v centru pozornosti a jako moudrý muž stojí nohama na zemi. Satiricky umístím do obrazu různé politiky jako podivuhodná stvoření, monstra, chcete-li. Chaotické scény parlamentního zmatku a tahanic politiků, které často vídáme v televizi, se zdají být velmi dobrým materiálem pro vyniknutí prezidenta Pavla. Za prezidentem se také nachází restaurace, ve které právě byl a v níž zůstaly zbytky jeho oblíbených boloňských špaget, jež nemohl dojíst, protože musel jít řešit nějaký problém...

Pokud bych měl malovat portrét prezidenta Petra Pavla, pravděpodobně bych zvolil realistický přístup. Petr Pavel je velmi fotogenický a jeho vzhled se skvěle hodí pro portrét. Pravděpodobně bych použil olejovou malbu pro její hloubku a výraz, inspirovanou anglickými portréty, jako jsou díla Hanse Holbeina nebo Anthonyho van Dycka, které vynikají precizností detailů a silným psychologickým nábojem. Konečné rozhodnutí bych ale nechal na dojmu, který ve mně setkání s ním zanechá. Intuitivně bych volil techniku a koncepci, která by nejlépe vystihla jeho charakter a současně reflektovala osobní vztah, který by mezi námi vznikl.

I když není v mé tvorbě zvykem při portrétování lidem příliš lichotit, v případě oficiálního portrétu našeho pana prezidenta Petra Pavla bych snad udělal výjimku. Náš prezident je dobrý obraz Česka a tak bych se snažil přistupovat i ke svému obrazu. Portrét bych maloval realisticky klasicky, protože je to nejlepší cesta, jak dostat do obrazu řád, který mám s panem prezidentem spojený. Dále bych zvolil kontrast mezi temnotou a světlem, takzvaný temnosvit. Pozadí by bylo tmavé a symbolizovalo by úpadek a temnotu, ve které se Česko nacházelo před prezidentským mandátem Petra Pavla. Tvář by byla kontrastně k pozadí nasvícena, což by symbolizovalo naději a víru v lepší časy naší země

Vůbec si neumím představit, že by mě někdo oslovil. Asi bych neměla radost, ale zároveň bych to nejspíš neuměla odmítnout. Dovedu si ovšem představit, jaké trápení by to pro mě bylo. Já dělám civilní portréty různých lidí a chci, abychom se poznali a aby nebyli smutní z toho, jak jsou vyobrazení. Neumím si ale odpustit určitou stylizaci a něco jako komentář, často nevědomý. Neumím a ani nechci být neutrální. Petr Pavel má dost výraznou fyziognomii, výraznou  hlavu a specifické držení těla, líbilo by se mi to zdůraznit. Asi nic, co by se hodilo na známku.