Výstava týdne: Michal Cimala se vrací do časů vysočanského industriálu

Michalu Cimalovi je čerstvě padesát. Aktuálně pracuje na svém dokumentárním filmovém portrétu, dokončuje vlastní monografii, jeho kapele ROXORM3N vyšla deska Vysočany a bilancování je věnován i jeho výstavní projekt Tlaková vlna, který probíhá v pražské Galerii Villa Pellé.

Retrospektivní pojetí výstavy je nejvíc vidět v nejvyšším, třetím patře galerie. Už během cesty na půdu může publikum na zdi spatřit text titulní písně zmíněného alba, v němž Cimala zpívá: „Tady to měla ta naše parta moc ráda / V ulici Kurta Konráda / Trafačka to byl styl, ještě teďka vidím Pointa / V jedný ruce sprej a v druhý jointa / Bylo tu hodně betonových hal / Kolben a Daněk tu něco zanechal.“ A v podkroví pak uvidí sérii pláten, která Cimala vytvářel právě v době fungování vysočanského kulturního centra Trafačka, které na sklonku roku 2006 s přáteli založil a jež dodnes v pozměněné podobě funguje v Holešovicích jako soukromá Trafo Gallery.

Na těch obrazech defilují symboly někdejší městské periferie proměňované bouráním industriálních staveb (jednou z nich byla právě původní Trafačka) a novou výstavbou v rozšířené pražské centrum. Visí tu třeba dnes už rovněž neexistující Ústřední telekomunikační budova přezdívaná Mordor. Cimala v nultých letech na plátnech experimentoval se sprejováním přes netradiční šablony, kupříkladu přes vyhozené záclony. V dolních dvou patrech pak ve spolupráci s kurátorem Petrem Vaňousem ukazuje, kam na této své laboratorní cestě časem došel.

K rozličným hlavám z bronzu, skla, kovu či laminátu, v nichž nezapře své původní vzdělání zlatníka a stříbrníka (středoškolské), respektive pasíře a šperkaře (vysokoškolské). K závěsným objektům, v nichž akrylové malby a olejové pastely překrývá neonovými trubicemi, které jsou dnes pro něj nejrozpoznatelnějším rukopisem. K haringovsky hravým malbám jedním tahem a na druhou stranu komplikovaným kompozicím vrcholícím nedávným rozměrným obrazem zachycujícím cyklistický peloton v plné jízdě.