Naučit se žít vedle nepřátelské Ameriky

Evropská unie se minulý týden probudila do jiné reality. Spojenectví s USA, tedy základní pilíř politiky posledních osmdesáti let, přestal existovat. Samozřejmě dokumenty, ve kterých je zakotven, nikdo neanuloval, v praxi už ale nefunguje. Pokud by fungoval, zajímal by se americký prezident před svým jednáním s Vladimirem Putinem o ukončení ruské války proti Ukrajině o názor svých evropských spojenců. Putin přece i jim vyhlásil nepřátelství stvrzené výhrůžkami jaderným útokem na evropská města. 

Donald Trump se ale neptá. Během hodinu a půl dlouhého telefonátu s Putinem, kde předjednal cosi jako mír, dal Evropě najevo, že ji chce postavit před hotovou věc. A možná dokonce i Ukrajinu. Během tiskové konference uspořádané krátce po volání do Kremlu dostal Trump otázku, jestli považuje Ukrajinu za plnohodnotného účastníka mírových jednání. Šéf Bílého domu se dlouze zamyslel s očividným gustem, že na něm všichni vidí, jak se zamýšlí, a odpověděl: „To je zajímavá otázka. Já myslím, že (Ukrajina) musí uzavřít mír. To nebyla dobrá válka, do které se měli pouštět.“ 

Co je dobrá válka?

Neexistuje mnoho odpovědí, které bychom teď tolik nechtěli slyšet, jako je tahle. Politická reprezentace EU si dává od února 2022, kdy válka začala, záležet, aby prosadila ukrajinský narativ celé události, tedy že jde o nevyprovokovanou ruskou agresi. To lze doložit nad slunce jasnými důkazy. Trump přesto prosazuje ruskou verzi příběhu, když říká, že válku zavinila ambice Ukrajiny stát se členem NATO. A že chápe, proč Rusko jako mocná země tohle nemohla dopustit.