Seriál týdne: Co kdyby moře zaplavilo celé Dánsko?

„Oni to udělají, zruší Dánsko,“ pípne zpráva na mobilu. V dánské sérii Rodiny jako ta naše, která je od minulého týdne k vidění na platformě Canal+, fatálnost strohého sdělení podtrhne černá obrazovka. Zprávu poslal tajně z toalety svému manželovi zaměstnanec ministerstva vnitra s privilegovaným přístupem k informacím. Další obyvatelé pětimilionové země ještě týden nic netuší. A už vůbec ne, co to vlastně znamená. Režisér a scenárista Thomas Vinterberg vždycky uměl na detailu vystavět velké drama. Svoji schopnost přenesl z filmu i do svého vůbec prvního seriálového počinu. 

Rodiny jako ta naše je spekulativní katastrofický thriller. Staví na „co by kdyby“, které tak či onak visí ve vzduchu u pobřežních států už nějakou dobu. Voda stoupá, odčerpávat ji není možné a je jen otázkou času, kdy zaplaví Dánsko. Vláda oznámí, že je třeba Dány evakuovat, než ostatní evropské státy zavřou hranice. Ze všech Dánů jsou ze dne na den uprchlíci hledající domov a nové životy. Všichni by chtěli do Paříže či do Londýna, ale realita má spíš podobu panelákového bytu pro osm lidí v Bukurešti. 

Vinterberg dystopickou budoucnost nepojímá výbušně, s hořícími ulicemi a lidmi bojujícími o život se zbraněmi v rukou. Jeho verze je tlumená, spořádaná jako Dánsko. Ale o to víc tísnivá. Tíseň buduje plíživě, nenápadně, ale všudypřítomně. Rozehrává vztahové drama na mnoha společenských i generačních úrovních a linkách, které se proplétají. Kombinuje osobní mikrodramata – rodící se lásku, zasunuté trauma, starou nevraživost – s geopolitickým makrodramatem. 

Pozvolný rozklad komunity pod nečekaným tlakem, ať už je to odhalení temné minulosti (Rodinná oslava), či falešné obvinění na vesnici (Hon), je Vinterbergova parketa. Tady se rozkládá pod jednou krizí rovnou celá prosperující země. Ve hře o přežití kolabuje vyzdvihovaný systém. Série obrácením migračních karet nabízí západnímu publiku utečence, s nimiž se může snadno identifikovat. Může v nich vidět sebe samy a s tím i potenciálně největší horor: jak by se zachovali oni, jaké „civilizované“ hodnoty by si udrželi a které by zahodili jako přítěž v nové realitě?