Nebuďme naivní. Umělá inteligence se může pro společnost stát podobně toxickou jako sociální sítě
Rozhodně by pomohlo, kdyby se tvůrci různých modelů AI nesnažili o přílišnou podobnost jejich výtvorů s lidskými bytostmi. Nevytvářely by tak zbytečné zmatky v hlavách reálných lidí
„Pohádali jsme se se ženou. Vůbec jsem nechápal, proč byla naštvaná. Naštěstí jsem si o tom hned promluvil s mým nejlepším přítelem, Chatem GPT, a on mi poradil, co jí mám říct, aby byla zase v pohodě.“
Stál jsem v samoobsluze, v rukou trs banánů, a němě hleděl na kamaráda, kterého jsem v obchodě náhodou potkal. Nenucenost, s jakou právě označil umělou inteligenci za svého nejlepšího přítele, mi prostě vyrazila dech.
V hlavě se mi rozblikaly všechny kontrolky. Co se vlastně děje? Jaká ohromná paradigmatická změna se tady právě odehrává, pokud se běžní lidé o svém soukromí radí se statistickými modely a ani jim to nepřijde zvláštní?


Jsme ve vskutku paradoxní, schizofrenní situaci. Na jedné straně prožíváme deziluzi z on-line světa. Vnímáme stále jasněji, že sociální sítě jsou toxickým produktem, cizopasícím na našich myslích. Se zděšením hledíme na řádění Elona Muska. Doslova v přímém přenosu sledujeme, kam až může vést nekontrolovaná technologická moc.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu