Neznámý svět skleněných dětí

Stará fotografie s vybledlými barvami zachycuje ženu a dvě plačící děti. Miminko v zavinovačce matka drží v náručí, ale pozornost věnuje zhruba tříletému chlapci, který sedí vedle ní. „Tahle fotka mi přijde výstižná. Já tady hystericky řvu a máma hladí Mikuláše,“ říká děvče z obrázku, dnes dvacetiletá Anežka. Její o tři roky starší bratr Mikuláš má Aspergerův syndrom a v dětství potřeboval podstatně více péče než Anežka a nejstarší ze tří sourozenců, dnes sedmadvacetiletý Kryštof. Pozornost rodičů se upírala na něj, na bratra a sestru tolik nezbývalo. A platí to dodnes. 

Lidé s Aspergerovým syndromem vnímají svět jinak. Mohou projevovat výjimečné nadání v úzce vymezené oblasti, mají však potíže vcítit se do druhých, zpracovávat více podnětů najednou, někdy nezvládají běžné sociální situace, trpí úzkostmi nebo potřebují podporu v každodenních úkonech, jako je úklid, jídlo či hygiena. 

Je to tak i v případě Mikuláše. Na vysoké škole uměleckého zaměření sice exceluje, vaření či úklid ale sám nezvládá. A tak mu s tím i v dospělosti pomáhá rodina. Anežka se svým bratrem bydlí od chvíle, kdy sama nastoupila na vysokou. Kromě péče o domácnost obstarává i nákupy nebo Mikulášovi vyzvedává léky. „Starám se ne proto, že bych musela, ale abych odlehčila mámě,“ vysvětluje. Matka do pražského bytu prakticky každý víkend dojíždí z Českého ráje, aby synovi uklidila a navařila na následující týden. Kryštof zase bratrovi vypomáhá finančně nebo ve zdravotních otázkách.

Anežka i Kryštof, kteří s ohledem na Mikulášovo soukromí nechtějí zveřejňovat svá skutečná jména, patří mezi takzvané skleněné děti. Tímhle termínem se v poslední době označují lidé, kteří vyrůstají vedle sourozenců s handicapem a rodiče vytížení péčí o postiženého potomka často nevnímají jejich potřeby. Od útlého věku se skleněné děti potýkají s pocitem osamělosti a všudypřítomným stresem, v případě autismu bývají svědky záchvatů neklidu nebo se musejí přizpůsobovat rituálům svého bratra či sestry. Postupně se také zapojují do péče, pomáhají svému sourozenci se sebeobsluhou či hygienou. Cítí zodpovědnost, jakou jejich vrstevníci neznají.