Trump chujlo 

To ráno bylo mlhavé. Ne kvůli smogu, ale kouři z hořících pneumatik a ohňům, u kterých se ohřívali demonstranti, bránící z posledních sil barikády proti policejním těžkooděncům. V ukrajinském Kyjevě bylo ráno 20. února 2014, na tamním centrálním náměstí Majdan se proevropské protesty proti prezidentu Janukovyčovi chýlily ke krvavému finále. 

Za pár hodin už ležely ve vstupní hale hotelu Ukrajina a na chodníku nedaleko hotelu Kozackij desítky mrtvých těl demonstrantů, přikrytých zakrvavenými prostěradly. Policisté z jednotek Berkut je za bílého dne během několika desítek minut postříleli ostrými náboji. 

Masakr tehdy otřásl Ukrajinou a spustil pád Viktora Janukovyče, prchajícího vzápětí do Ruska. Ruská armáda brzy vtrhla na ukrajinský Krym a do Donbasu. Začala krvavá agrese vůči suverénní zemi, nikdo v Evropě a na Západě ji ale nechtěl vidět. Připustili si ji naplno až v únoru 2022, kdy „zelení mužíčci“ vtrhli masově a otevřeně do dalších míst Ukrajiny.  

Sen Euromajdanu o přiblížení se Evropě a uchování vlastní suverenity dostal od té doby tvrdé rány. Padly kvůli němu desítky tisíc lidí, statisíce dalších utrpěly zranění, miliony jsou na útěku. Vize ale pořád žije. Že jí vlepí jeden z nejtvrdších políčků americký prezident Donald Trump, čekal ovšem málokdo. Jeho hrubé výroky z poslední doby jako by úplně rozmývaly kategorie agresora a oběti. A tlačily Kyjev k zastavení bojů bez ohledu na cokoli – vlastní suverenitu, důstojnost, garance bezpečnosti.