Do školy v sedle

Pokud se člověk pohybuje v jistých kruzích, mohl by v těchto dnech podlehnout dojmu, že tuzemská dopravní alternativa běží úprkem do středního proudu. Pražským propagátorům chodců a cyklistů ze sdružení Auto*Mat se během necelých dvou týdnů podařilo nasbírat bezmála 1800 podpisů pod petici, požadující proměnu rušného Smetanova nábřeží mezi Národním divadlem a Karlovým mostem na pěší zónu. Na startu se jim dokonce s pomocí fiktivního otevření vysněného koridoru za vydatné podpory dvojníků primátora Svobody a jeho náměstka Březiny podařilo proniknout do většiny médií. Připomeňme, že jde o pár stovek metrů přetížené tepny (25 tisíc automobilů denně), která odděluje dva úseky solidní cyklistické trasy, lemující Vltavu z jednoho konce města na druhý. Občané Prahy ho uvádějí jako zásadní bod, který jim brání v používání kola v širším centru. A chodci se přirozené spojnici vyhýbají, protože jde – navzdory krásnému výhledu na Hrad - o mimořádně odpudivou procházku.

Souběžně se sbíráním podpisů je na konec měsíce ohlášena stále se zvětšující slavnost pojmenovaná „Zažít město jinak“. V jejím rámci bývají (podobně jako třeba při maratonu) z několika ulic v centru vytlačeny automobily a místo nich nastupují stánky, bazary, mobilní kavárny a další atrakce, které spolehlivě vytahují „ven“ tisíce Pražanů.

Zájem zdola stoupá a s ním i podpora shora. Pouliční happening letos za magistrát podpořila radní Aleksandra Udženija. Okamžitě je ale třeba hned dodat, že její nadřízení jsou jinak k potenciálu pouličních aktivit svých sousedů velmi vlažní. A pokud se vrátíme na Smetanovo nábřeží, je věc zcela jasná: politici považují omezování dopravy v tomto prostoru za extrémní požadavek, který ohrožuje sociální smír ve městě.

Stojan a šatna

Vraťme se tedy k běžným úkolům všedního dne. Jeden z aktuálních shrnuje otázka, zda by alespoň do některých pražských škol nemohlo alespoň někdy jezdit alespoň pár zájemců na kole. Rizika jsou evidentní: cesta může být nebezpečná a zaparkovaný stroj může někdo občas ukrást. Profit ovšem také: každodenních pár minut v sedle (s rodiči a tam, kde je to možné i bez nich) šetří čas i peníze, podporuje u dětí samostatnost a tělesnou výbavu. A vedle dávky jemného dobrodružství rovněž zakládá jistou naději na budoucí ulehčení přetíženým ulicím městského centra.

Zkušenost říká, že v dilematu, zda se do této aktivity pustit, zásadně pomáhá pár záchytných bodů. Prvním z nich je bezpečná cesta, což je zcela v kompetenci rodičů (spousta škol ve spoustě českých měst tento předpoklad v současných poměrech prostě nenaplňuje). Jinou věcí je možnost školy rodiče podpořit – buďto společným tlakem na dopravní změny v okolí nebo alespoň nabídkou základní infrastruktury, která chuť jezdit podporuje (především vymezení bezpečného parkoviště a zařízení šatny na helmy, pláštěnky a další nezbytnosti).

Někteří ředitelé rovnou říkají, že odmítají podporovat „hazard“, a jiní se třeba bojí, že rodiče budou školu popotahovat o náhradu školy v případě kola ukradeného ze školního stojanu. Něco na tom může být, ale školy, které děti v alternativě podporují, ukazují, že odvaha za to stojí.

Jednou z možností je zapojit se do programu Bezpečné cesty do školy, který před pěti lety spustily občanské spolky Oživení a Pražské matky. A pokud si za všechny vytáhneme třeba příklad základní školy Meteorologická a jižním okraji Prahy, zjistíme zajímavé věci. Tady vzali možnost změnit dopravní návyky vážně, oslovili rodiče a společně s dětmi vytipovali, co všechno je pro změnu nutné udělat. Škola postupně na úřadech vybojovala zklidnění dvou nebezpečných křižovatek, zjednodušení průjezdu vedlejší čtvrtí rodinných domků a za pomoci příspěvku z magistrátu postavila na školní pozemek 30 stojanů. Ze tří stovek žáků školy dnes zhruba 20 jezdí v pěkném počasí do školy na kole. Za celou dobu se ztratil ze stojanů jediný bicykl a škola zaplatila škodu ze své pojistky.

Vraťe se na kola

Každá škola má samozřejmě jiné podmínky. Pokud je ale její vedení schopno poslouchat, co děti a jejich rodiče potřebují, nezbývá než doporučit cestu zdola (stojí to hodně energie, ale výsledek může překonat očekávání).

Pro inspiraci dodejme, že jedno z českých měst v těchto dnech ohlásilo další tolik potřebný krok shora. Hradec Králové se rozhodl podpořit sousedy v boji se zloději kol (ve městě jen letos zmizelo 500 bicyklů) a slíbil, že do roka postaví v centru první tuzemský box na kola. Jde o malou věž, do níž lze za poplatek kolo bezpečně uložit. Náklady na stavbu se odhadují na zhruba 7,5 milionů, ale radnice má dojem, že to za to stojí. „Mohlo by to ulehčit rozhodování lidem, kteří nejezdí na kole do centra jen proto, že se o něj bojí,“ vzkazuje „svým“ cyklistům hradecký primátor Zdeněk Fink. „Lidé by se zase vrátili ke kolům, jak tomu bylo v minulosti zvykem.“

Na závěr zařazujeme starší video, které potvrzuje, že bicykl je vždy advokátem otevřenosti. Fakt, že jde o firemní propagaci by neměl zastřít potěšení z toho, že závodit na kole může za jistých podmínek skoro každý.