Drahá a zbytečná

Na zítřejší večer si všichni fanoušci pouliční cyklistiky naplánovali další z řady akcí, které jim dodávají potřebnou energii. S úderem šesté odpolední startuje na pražském Náměstí Jiřího z Poděbrad manifestační jízda za větší prostor pro dopravní alternativu k osobním automobilům. Po dosavadních zkušenostech se očekává několikatisícová účast, završená velkolepou party ve smíchovském uměleckém centru MeetFactory.

Vstřícná optika říká, že k bicyklu coby módnímu dopravnímu prostředku se hlásí čím dál víc lidí a jarní ulice se utěšeně zaplňují novými sousedy, kteří postupně objevují jeho kouzlo.

Souběžně s tím jsou ovšem patrné pohyby, které nutí ke střízlivosti. Shodou okolností právě před několika týdny rozčílily spoustu lidí informace o další předražené cyklostezce (tentokrát je to komfortní betonový sjezd k Vltavě v pražské okrajové čtvrti Sedlec, který má stát neuvěřitelných 18 milionů). Krátká debata okolo ceny a smyslu podobných investic naplno odkryla zabetonovanou situaci v pražském hlavním městě – a nejen v něm.

Zastánci cyklistického transportu argumentují tím, že město investuje do bezmotorové infrastruktury směšný zlomek toho, co mizí v jiných dopravních – především automobilových - stavbách. A z toho důvodu jen málokoho z komunity předražené stezky rozčilují. Je to jen kousíček koláče, na který mají městem opomíjení cyklisté jednoduše nárok.

Předpoklad je jasný: až vášně opadnou, zbydou po nich stavby, které dostanou do sedla víc lidí.

Odvrácená strana tohoto uvažování je ale vcelku výbušná. Každá zbytečně drahá investice kazí vzduch ve městě. A rozhodně nejde jen o to, že část pravověrných cyklistů vůbec nestojí o luxusní a ztěžklá betonová řešení. Podstatné je spíš to, že nezanedbatelný díl pražských motoristů cyklisty v ulicích nesnáší. Můžeme diskutovat o příčinách, ale jde o nepříjemný fakt, který sporné stavby jen posilují.

Současně platí, že na nové pražské radnici dnes podpora bicyklů coby solidního prvku dopravního vějíře nikoho důležitého nezajímá. Aktivní členové cyklistické komunity se v této situaci zhusta přiklánějí k tiché „diverzní“ politice: prosadit pod pláštíkem mohutných investic do motorové dopravy vše, co bohorovný nezájem města dovolí.

Má to svoje výsledky – přesně touhle cestou vzniklo v minulých letech torzo dopravních pruhů, které cyklistům vymezují alespoň omezený prostor na stávajících silnicích a pro budoucnost budou zcela jistě základem slušné sítě. U dražších investic je ale nutné něco úplně jiného.

Základem snesitelné budoucnosti je předpoklad, aby i zdánlivě drobné cyklistické stavby procházely širší veřejnou diskuzí. Teprve v jejím rámci bychom mohli vrátit na stůl zásadní otázku, zda potřebujeme drahé cyklostezky na okrajích města, které podporují rekreaci, nebo důvtipná, lacinější (ale zároveň politicky citlivá) řešení v centru města, která podporují aktivní pohyb za každodení prací a  zábavou. Námitka, že široká diskuze dnes neprobíhá ani u neprůhledných miliardových investic do autodopravy tady bohužel neplatí, protože automobilová infrastruktura má na rozdíl od alternativ širokou veřejnou podporu.

Slušnou debatu by měli primárně rozhýbat komunální politici, ale v současné Praze je tento předoklad pouhou teorií. V tuto chvíli jde spíš o výzvu směrem k těm, které kola v ulicích opravdu zajímají. Kromě důležitých manifestačních akcí typu zítřejší jízdy bude v budoucnu nutné se znovu a znovu pokoušet navazovat kontakty s klíčovými pražskými politiky a přesvědčovat je, že právě městská cyklistika představuje pro zajímavou debatu ideální téma. Nemusí být drahá a může přinášet originální řešení, ušitá přesně na míru konkrétního města. Pražská komunita jich má v zásobě celkem dost.

Základ se ovšem musí převzít úplně jinde. Skutečný pohyb dopředu totiž předpokládá kromě vizí i solidně zaplacený tým specializovaných úředníků, kteří je budou schopni proměnit v realitu. K tomuto bodu je ale ještě hodně daleko.