Afghánky se nenechají umlčet

O ženské síle jsem v newsletteru už psala. Mimo jiné o tom, jak je často otázka ženské a mužské síly redukována na sílu fyzickou, a to navíc na jeden její specifický typ, tzv. sílu explozivní či zkrátka hrubou. A není náhoda, že lidé, kterým vadí debaty o férovém postavení žen, si často vybírají právě tento typ síly, v němž jsou objektivně mezi ženami a muži značné rozdíly, a na němž tedy mohou dokumentovat údajnou ženskou nedostatečnost a podřadnost.

Jenže lepší postavení ve společnosti nezajišťuje hrubá síla, a nebylo tomu tak víceméně nikdy v dějinách – ani v méně vyspělé minulosti se reálná moc a vliv obvykle nesoustředila do rukou nejsilnějších jedinců. Pokud by tomu tak bylo, na vrcholu tuzemského společenského žebříčku by dnes stál zápasník MMA Karlos Vémola. Jak by se vám líbilo, kdyby o vás rozhodoval člověk, který vás může jednou dobře mířenou ranou poslat k zemi? 

Platí, že většina žen by možná nepřeprala většinu mužů, ale zároveň ženy lépe snášejí bolest, únavu či hlad nebo jsou schopné ujít delší vzdálenosti s menší spotřebou energie. Úžasné výkony ženská těla podávají také během procesů spojených s reprodukcí – kupříkladu těhotenství je vůbec nejnáročnější aktivitou, kterou je lidské tělo schopno vydržet po delší dobu.

Síla se ale projevuje také odvahou čelit mimořádně nepříznivým okolnostem a útlaku brutálních režimů. A poslední dny přinesly několik příkladů. Fanatikům z Tálibánu nestačí, že ženy už nejsou téměř vidět, nově stanovili, že by neměly být ani slyšet. Podle nových pravidel nesmějí ženy na veřejnosti zpívat nebo číst nahlas, přičemž zákaz se vztahuje i na situace, kdy žena zmiňované činnosti dělá doma – třeba zpívá dětem nebo jim čte před spaním – a její hlas je slyšet ven.