Pussy Riot ve stopách tradice

Ruské punkerky a feministky řádily před ikonostasem nejuctívanějšího chrámu ruského pravoslaví. Měly opravdu vyváznout jen s napomenutím, malou pokutou či snad úplně bez trestu?

Vezměme jen v úvahu, jak se Pussy Riot projevují. Už ten název – no fuj! Nebo tato série nepokrytě pornografických fotek z performance Šukejte na podporu následníka medvídka (myšlen ruský exprezident Medveděv), které se účastnila – navíc ve stavu pokročilého těhotenství – jedna z členek formace. Navíc ta agresivní a ukřičená hudba!

A teď si představme, že by někdo podobný vyváděl před oltářem chrámu svatého Víta; parodoval svatováclavský chorál; a prosil patrona českých zemí dejme tomu o to, aby vyhnal oblíbeného prezidenta Václava Klause.

Nebylo by to přes čáru? Nestojí snad elementární úcta ke státním a náboženským symbolům v základech naší civilizace? To už nám fakt nic nemá být svaté? Nezasloužil by si ten někdo alespoň pár facek, jak píše o Pussy Riot ve svém jinak výborném komentáři pro včerejší Lidové noviny Zbyněk Petráček?

Nejsou to vůbec jednoduché otázky. Třeba na stránkách německého tisku teď mimo jiné probíhá debata o tom, zda-li by stát neměl přísněji (ovšem ne v putinovském slova smyslu) trestat urážky náboženství a věřících, jak o tom informují české stránky Vatikánského rozhlasu.

Při hledání odpovědí se zvažují všelijaké otázky z oblasti etiky, estetiky či ústavního práva. To je na místě. Všichni obhájci nábožensko-národních citů by si ale také měli položit otázku, zda-li samo křesťanství není založené z velké části na provokaci, která ohledy na nějaké náboženské city a citečky rozhodně nebrala.

Byly blízko židovské Velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma. V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly. Udělal si z provazů bič a všecky z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel a prodavačům holubů poručil: „Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“

Takto referuje o jedné starobylé chrámové provokaci evangelista Jan. Zasloužil by si za ni Ježíš pár facek? Z tehdejšího pohledu to rozhodně na facky bylo (však k nim, a nejen k ním, nakonec taky došlo, že). Zmiňovaní prodavači zvířectva a penězoměnci totiž v chrámu nedělali obyčejný byznys, ale zbožným poutníkům poskytovali, řečeno dnešními slovy, službu prodeje zvířat certifikovaných k náležitě zbožné oběti. Bez této služby by se chrámový provoz zasekl.

Ježíš ovšem nevyháněl jenom penězoměnce, ale taky vykládal něco o tom, že celý ten chrám zboří, navíc nerespektoval zbožné pravidlo nepracovat o šábesu, kamarádil se s prostitutkami; a vůbec náboženské citlivky své doby pěkně štval.

Jeho příběh by si měli připomenout všichni, kdo mají nutkání volat po trestech za urážky náboženství a věřících. Možná by si po tom uvědomili, na jakou stranu se tím staví.

A nakonec: co je to vlastně za náboženství a víru, když jimi otřásají různé provokace natolik, že potom musejí žádat o pomoc státní justici?

Zajímavě to ve svém fundovaném komentáři pro včerejší Hospodářské noviny rozebírá filozof Václav Němec.