Kde je přijatelná hranice žoviálnosti a ironie? Nový etický kodex je učitelská kápézetka

Na to, že ten text neobsahuje v souhrnu o mnoho víc než tři sta slov, tedy zhruba třicítku na jeden bod, jde o přelomový dokument. Patnáct organizací a institucí včetně ministerstva školství a inspekce, které koordinovala Učitelská platforma, se po půl roce debat shodlo na znění etického kodexu učitele a představili ho minulý týden spolu s ministrem školství na tiskové konferenci.

Užitečný je hned z několika důvodů. Za prvé si díky jeho vyhlášení s překvapením uvědomíte, že jsme do téhle chvíle nic podobného neměli. Existují sem tam etické kodexy jednotlivých škol, většinou vysokých, ale nic, co by upravovalo chování učitele k žákům, rodičům nebo kolegům a o čem by ministerstvo s inspekcí řeklo, že za těmito pravidly stojí. Samozřejmě existují zákony a vyhlášky, ale to je obvykle mnohem volnější rámec. Takže například autor tohoto textu byl v uplynulých letech upřímně překvapován vysvětlením ředitelů, že pokud se učitel/ka na střední škole vyspí se svým žákem či žačkou, je to vlastně v pořádku a nikdo nemůže nic namítat, protože to zákon nezakazuje. V tomto dokumentu je v bodě devět jasně řečeno, že je to nepřípustné chování. Konečně.

Kodex je užitečný i v případě, že s ním nesouhlasíte. Jaké mohou být důvody? Dá se předpokládat, že část čtenářů se proti němu vymezí třeba proto, že ukládá učitelům nové povinnosti; protože mají pocit, že po učitelích pořád někdo něco chce, ale rodiče a žáci si mohou dělat, co se jim zlíbí; že je kodex příliš aktivistický a řeší chování k žákům s alternativním genderem, uznává existenci klimatické změny a podobně. Vedení konkrétní školy ho samozřejmě může odmítnout jako příliš lidskoprávní, některé body vynechat či upravit, případně ho prostě jako celek jen ignorovat, ale i to je významná informace pro rodiče, kteří o dané škole uvažují. Pozitivní, nebo negativní. Jak pro koho.

Ostatně další úpravy kodexu jsou naopak žádoucí. Protože to, co vynecháte, nebo naopak doplníte, je rovněž jasná zpráva o vaší škole. Nejde o závazný a povinný dokument, je na každém učitelském sboru a jeho vedení, kdy a zda se k němu přihlásí a v jaké podobě. Naopak se dají předpokládat mnohá zpřesnění. Protože v obecném znění vypadá většina bodů neškodně. Jako něco, s čím by vlastně mohl souhlasit každý. Učitel vytváří prostředí, v němž se každé dítě cítí bezpečně. Samozřejmě. Učitel uznává své kolegy a jejich profesní sebepojetí. Jak jinak. Ale jakmile si začnete ve sborovně upřesňovat, co tím u nás na škole přesně myslíme, je jasno stále méně a méně.

Například již zmíněný bod 9. Učitel nezneužívá svého postavení a nevystupuje vůči žákům z pozice moci. Učitel se všemi účastníky vzdělávacího procesu jedná slušně, s pokorou a s vědomím lidské důstojnosti všech zúčastněných. Na první pohled nic, s čím byste nesouhlasili. Ale když nutíte žáka dělat v hodině něco, co on odmítá, jednáte, nebo nejednáte z pozice moci? Co to ta pozice moci vlastně je? A jak ho k práci přimět, aniž byste mocenskou pozici zneužili?

Když „vtipně“ komentujete jeho oblečení, vlasy, líčení… Je to narušení jeho lidské důstojnosti, nebo není? Kde je přijatelná hranice učitelovy žoviálnosti a ironie? Je ironie v komunikaci s náctiletými žáky vůbec přípustná? Co věta: To pochopíš, až vyrosteš, holčičko! Vyvyšujete se, nebo ne? Odpovědi nejsou vůbec jednoduché a samozřejmé. Opravdu pomůže, když časem, až kliknete na nějaký bod z kodexu na stránkách vaší školy, najdete v jednotlivých položkách upřesnění, jak si to které pravidlo interpretují. A ideálně po projednání ve školské radě a školním parlamentu.

Etický kodex je pro učitele v aktuální podobě jakási „kápézetka“, kde jsou na minimálním prostoru shromážděny ty nejdůležitější věci, aby bylo jasné, čím vším je dobré se ve vztazích ke kolegům, žákům, rodičům i sobě samému zabývat. Ale jeho hlavní význam je v tom, že konečně existuje. Hraje roli onoho příslovečného slona v místnosti. Můžete ho drbat na chobotu, nebo se k němu otočit zády, schovat se před ním za skříní, ale těžko se vám podaří předstírat, že tam není. Protože pak jste jen směšní.

Autor je dramaturg a scenárista, spolupracovník Informačního centra o vzdělávání EDUin