Co Čech, to husita

Dějiny husitství mají své slavné milníky, jejichž data se děti učí ve školách nazpaměť. Kutnohorský dekret, který vyhnal z pražské univerzity cizojazyčné vzdělance, Husovu popravu na kostnickém koncilu. Pražskou defenestraci, založení Tábora, vítěznou bitvu na Vítkově nebo závěrečnou porážku u Lipan.

Někde uprostřed těch dramatických let se ale skrývá období mnohem méně nápadné, o to však zásadnější. Začalo právě před 600 lety, kdy mistr pražské univerzity a kněz Jan Hus odmítl před církevním tribunálem v Kostnici odvolat své reformní názory a na břehu Rýna se pro něj začala stavět hranice. O 600 kilometrů dál v Praze se v té době se smrtí tvrdohlavého kazatele už trochu počítalo. Zprávy, které z Kostnice přinášeli poslové, naznačovaly, že mistr Jan neustoupí a porotě nezbude než prohlásit ho za kacíře s jediným možným vyústěním.

V českých zemích ovšem tehdy nikoho ze šlechticů ani měšťanů nenapadlo, co může blížící se poprava jednoho kněze způsobit. Že budou stačit pouhé čtyři roky a éra, jejíž reformní duch se projevoval hlavně jiskřivými disputacemi vzdělanců o povaze církve, se promění v rozvrat stávajících pořádků a vyhlášení neposlušnosti autoritám, které středověk považoval za svaté.

Ostatně, když se důkladně díváme na roky 1415–1419, z nichž vyrostla husitská rebelie, ani dnes tomuto společenskému pohybu úplně nerozumíme. Revoluce se slévala z nenápadných potůčků, takže ještě pár metrů před soutokem si málokdo uvědomoval, že tahle řeka bude strhávat ty nejbytelnější hráze. Jako všechny velké příběhy dějin má zrození husitství nejen svou nevyhnutelnou logiku, ale i neuchopitelnou záhadnost.

V době, která neznala ještě ani knihtisk, se zpráva o Husově upálení dostala do země asi s měsíčním zpožděním na začátku srpna. Dobové prameny se nezmiňují o žádných lidových bouřích, jisté však je, že rozsudek nad charismatickým kazatelem, jenž měl řadu přátel i na dvoře českého krále Václava IV., rozrušil právě část šlechticů, kteří s jeho reformními myšlenkami sympatizovali.

V Betlémské kapli se tedy koná smuteční tryzna a necelé dva měsíce po popravě 2. září 1415 se urození muži scházejí, aby proti rozhodnutí koncilu sepsali protestní list. Na osmi pergamenech najdeme celkem 452 pečetí pohoršených českých a moravských šlechticů. A podobný počet jich následně zakládá svaz, který si jako první v dějinách později vyslouží přívlastek „husitský“. Netrvá dlouho a podobně se spojuje i katolická šlechta věrná kostnickému koncilu. V zemi se poprvé formálně organizují opoziční síly, které dělí náboženský spor.

Téma čtěte v novém Respektu 27–28/2015, který vychází v pondělí 29. června (k dispozici je i pro čtečky Amazon Kindle, iPad/iPhone, tablety Android a v audioverzi). Součástí dvojčísla je i velká literární příloha.