Kde jsou české šéfky?

Předposlední. Tak si stojíme v žebříčku, který srovnává 33 evropských zemí podle toho, kolik žen mají ve vedení velkých firem. Za námi je už jenom Malta. V dozorčí radě společností kótovaných na burze sedí v Česku pouze sedm procent žen, zatímco na Slovensku třikrát, a v Norsku dokonce šestkrát víc. A přitom je to právě česká eurokomisařka Věra Jourová, kdo zrovna teď prosazuje, aby se norských 40 procent stalo pravidlem, povinnou kvótou i pro Evropskou unii. „Zbývá mi přesvědčit dvě země, jednu velkou a jednu malou,“ říká Jourová. „Tou velkou je Německo, tou malou je Česko.“

Sen každého muže

Primátora Jablonce nad Nisou Petra Beitla (ODS) ten dotaz rozčiluje. Přitom by ho naopak mohl potěšit. Podle analýzy Bereme ženy na palubu, již právě dokončily Národohospodářský ústav AV ČR, Otevřená společnost a Byznys pro společnost, je totiž Jablonec na čele žebříčku. Na vedení firem, jež město spoluvlastní, se tu podílí na české poměry hodně žen. Jak se to stalo? „To opravdu nevím,“ odsekne primátor. „A nevím, o čem se chcete bavit. Jestli je to téma pro vás, tak pro mě rozhodně ne.“ To, co primátora tak rozzlobilo, vyplyne vzápětí z jeho monologu. Jakmile prý Petr Beitl slyší o ženách ve vedení firem, hned se mu vybaví slovo „kvóty“, na které je alergický. „Chcete se snad ptát, jestli máme nějaké kvóty? Nedělejte si ze mě legraci. Rozhoduje zájem, odbornost a schopnosti,“ dodá a zavěsí telefon.

Nad patnáctiprocentním průměrem vyčnívají také dvě státem spoluvlastněné společnosti, Výstaviště České Budějovice a Pavus – firma na produkci požárních a stavebních expertiz. V dozorčích radách obou těchto firem sedí dvě ženy a jeden muž. Ale stejně jako v Jablonci, ani tady to nepovažují za důležité, natož aby přemýšleli o tom, zda to přináší nějaké výhody či nevýhody. „Dvě ženy na jednoho muže, to je sen každého muže,“ žertuje ředitel Pavusu Jaroslav Dufek. „Jinak na tom nic zajímavého nevidím, je to náhoda.“ Předsedu představenstva českobudějovického výstaviště Josefa Friedricha nicméně genderový poměr v jeho firmě přece jen trochu zaujme. „Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel,“ říká. „Ale až budu na představenstvu navrhovat novou dozorčí radu, otevřu otázku, zda chceme zachovat převahu žen.“

Právě fakt, že snaha dostat víc žen do vedení firem není v Česku téma, a pokud ano, tak budí spíš záporné reakce, vedl autory úvodem zmíněné analýzy Petra Jánského, Kryštofa Krotila a Tomáše Pavlase k tomu, aby „položili na stůl čísla“. Dlužno přiznat, že vůbec první, která jsou v Česku na tohle téma k dispozici. Až díky této analýze jsme se trochu dozvěděli, jak to tady s výskytem žen v dozorčích radách a představenstvech veřejných – tedy státem, kraji či obcemi vlastněných – podniků vlastně vypadá.

Celý text najdete v Respektu 22/2015, který vychází v pondělí 25. května (k dispozici je i pro čtečky Amazon Kindle, iPad/iPhone, tablety Android a v audioverzi).