0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Z nového čísla10. 2. 2012

Neodolatelné kouzlo Miloše Formana

Dobrodružství Čecha, který objevil Ameriku

Natáčení v rodinné atmosféře. (Miloš Forman při práci na Taking Off)
Autor: Profimedia.cz

Na pódium, kde právě zaznělo jeho jméno, se muž s ustupujícím účesem a kotletami rozbíhá skoro poklusem. V hledišti Dorothy Chandler Pavilion v Los Angeles se do úsměvů a potlesku nutí poražení konkurenti: Federico Fellini, Robert Altman, Sydney Lumet a Stanley Kubrick. Píše se 29. březen 1976 a čtyřiačtyřicetiletý Miloš Forman, který se při děkovné řeči dojatě drbe na nose a očima hledá oporu kdesi na stropě, před pár vteřinami dostal Oscara za režii filmu Přelet nad kukaččím hnízdem. V projevu zmiňuje dva důvody, proč se ocitl na místě, na které mnoho jeho vynikajících kolegů nikdy nedosáhne. „Akademie ocenila skutečnost, že jsem loni strávil víc času v ústavu pro duševně choré než ostatní,“ žertuje s odkazem na prostředí svého filmu. „Druhý důvod je, že Amerika je pořád velká, pohostinná a otevřená země.“

Je to pečlivě vystavěné poděkování: Forman nejdříve ironicky shodí sama sebe, aby si připravil půdu pro kouzelně upřímný hold splněnému americkému snu. Země, v níž se pohybuje se zelenou kartou a jejímž občanem se stane až příští rok, čerpá část své síly právě z příběhů imigrantů, kteří přišli z neutěšených poměrů a až tady se dostali ve svém oboru na vrchol.

Při Formanovi, který tuto sobotu ve svém venkovském domě v Connecticutu oslaví osmdesátiny, stály v důležitých milnících kariéry přitažlivost Československa šedesátých let a světový zájem o filmařskou novou vlnu, již formoval se svými vrstevníky před ruskou okupací. A nezanedbatelný kus štěstí. Ale to prý přeje připraveným a k nim tento usměvavý a přátelský muž vždy patřil. Na jeho osudu je kromě schopnosti vybudovat okolo sebe tým snů fascinující především umanutost člověka bažícího po opravdovém úspěchu. Tomu byl Forman v šedesátých a sedmdesátých letech schopen obětovat to, co nikdo z talentů tehdejší silné české filmové generace. Už od úspěchu svých prvních filmů se systematicky odpoutával od pohodlí přízně domácího publika a po srpnu 1968 byl schopen jít za svým cílem cestou chudoby, nejistoty i odloučení od rodiny.

banner_Respekt_zamcene.png Autor: Respekt

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].