Soutěžit v literatuře dává naprostý smysl

„Soutěžit v literatuře je úplný nesmysl,“ pronesla rusistka Alena Machoninová na závěr ceremoniálu předávání cen Magnesia Litera, když jako debutující spisovatelka přebírala za svůj autofikční román Hella hlavní ocenění Kniha roku. Navázala tak na předchozí řeč vítěze Litery za prózu Marka Torčíka. Také podle autora knihy Rozložíš paměť „soutěžit v žádné literární kategorii není úplně fér“. Prémii třicet tisíc korun, kterou dostal, proto hodlá rozdělit mezi trio nominovaných finalistů a finalistek.

Z pohledu „soutěžících“ dává nechuť ke kulturním závodům logiku. Vědí, jak těžké je mezi sebou poměřovat vzájemně naprosto rozdílné tituly, z nichž každý je určen pro jiné publikum a společnou mají víceméně jedinou věc: jsou složené z písmenek vytištěných na papíře. V hlavní kategorii tak desítky kulturních profesionálů a profesionálek vybírají z prózy, poezie, naučné literatury či publicistiky. Nicméně pokud na Litery použijeme optiku běžných čtenářů a čtenářek, smysluplnost klání nejlépe dokládá právě letošní vítězka Hella. 

Když se radují obě strany

Román o pátrání po dramatických osudech české Židovky v sovětském Rusku vydalo nakladatelství Maraton. Je to teprve třicátý titul malého podniku, který vznikl před čtyřmi lety během koronavirového lockdownu na pražském Žižkově. Nakladatelství orientované na náročnou českou i zahraniční literaturu založil někdejší dlouholetý redaktor jednoho z nejstarších porevolučních nakladatelství u nás Richard Štencl. Bývalý novinář (na začátku devadesátých let byl komentátorem Respektu) teď v Maratonu navazuje na svou úspěšnou práci v Prostoru.

Obstát v konkurenci silnějších značek je velká výzva. Do Liter se ostatně letos přihlásilo 554 titulů a další knihy si vybraly poroty jednotlivých kategorií. Pro Štencla je vítězství jednoznačným potvrzením, že uspět může i outsider, který nemá finance na masivní marketing. Práce jeho nakladatelství se nyní zhodnotí i v ekonomickém ohledu, protože u většiny z dosavadních Knih roku se prodeje zněkolikanásobily. Pozornost obrácená ke konkrétnímu titulu se přitom logicky rozšíří i na další počiny Maratonu. Třeba na loňské strhující reportáže z války na Ukrajině Katěriny Gordějevy Odnes můj žal nebo na fascinující paměti diplomata Fitzroye Macleana Výpravy na Východ.