Výhrůžky Ústavnímu soudu míří do srdce systému

Když předseda Ústavního soudu Josef Baxa popisoval, jak se dívá na to, že bude jeho instituce rozhodovat o ústavnosti snížení valorizace důchodů, prohlásil toto: „Nebudu tady říkat, že je to nejtěžší případ, který Ústavní soud za svou historii řeší. Na druhé straně je tady kombinace faktorů, která z něj dělá trochu výbušnou věc.“

Jak moc „výbušná věc“ to nakonec byla, Baxa a jeho kolegové ze soudu nyní zažívají na vlastní kůži. Od doby, kdy Ústavní soud zveřejnil nález týkající se valorizace důchodů, chodí do brněnské Joštovy ulice výhružné dopisy a urážlivé e-maily. Adresované jsou veskrze všem, kteří zvedli ruku pro finální verdikt – tedy pro to, že vláda Petra Fialy neporušila ústavu, když jednorázově snížila mimořádné navýšení důchodů v minulém roce.

Krátce jen připomeňme, o co šlo. Na začátku minulého roku Fialova vláda zjistila, že mimořádná valorizace by podle tehdy platných pravidel stála rozpočet neúnosný balík peněz. Ministři tak ve snaze nezvýšit už tak vysoký schodek rozpočtu poslali do sněmovny novelu zákona, která inflací způsobený jednorázový růst penzí umožnila snížit. V průměru seniorům přišel důchod vyšší o 760 korun místo původních 1770 korun. Hnutí ANO ústavnost této novely napadlo u Ústavního soudu krátce po jejím schválení, v květnu minulého roku. Opozice argumentovala tím, že vládní většina zneužila stav legislativní nouze, když zákon protlačila ve zrychleném režimu a potlačila tím práva opozice kriticky se vyjádřit k chystané změně, a navíc k tomu ještě narušila legitimní očekávání důchodců ohledně výše zvednuté penze.

Ústavní soud v rozsáhlém a pečlivě odůvodněném nálezu na konci ledna rozhodl, že ačkoli postup vlády nebyl ideální, nešlo o protiústavní postup. Tuzemští právní experti dodávali, že takový závěr soudu není příliš překvapivý, protože rozhodoval o specifické kategorii případů. V otázce sociálních práv je Ústavní soud tradičně zdrženlivější, mimo jiné proto, že se jedná o politické rozhodování a ústavní soudci do této oblasti zasahují jen při nejvýraznějších excesech a v případě zásadního zneužití pravidel – například když Nečasova vláda při projednávání balíčku sociálních škrtů nedala levicové opozici šanci ani o návrhu vlády v řádné rozpravě ve sněmovně diskutovat.