Kdo to zaplatí?

Třetina Pákistánu pod vodou. V Číně nejhorší sucho v zaznamenané historii země doprovázené rekordními teplotami. Tříleté úporné sucho následované katastrofálními záplavami v zemích Afrického rohu. Výčet nedávných přírodních pohrom souvisejících s klimatem by mohl zabrat několik dalších stránek. I bez něj je ale stále naléhavější jednoduchá otázka: kdo tohle všechno zaplatí? Kdo pomůže chudším státům vyrovnat se s důsledky katastrof, které zavinily emise skleníkových plynů vypuštěné do atmosféry především bohatší částí planety?

O nutnosti existence fondu, který by klimatické „ztráty a škody“ pokryl, dnes nikdo nepochybuje. Jedná se o něm v podstatě od devadesátých let. Formálně se jej povedlo založit na loňské klimatické konferenci v Egyptě, na její letošní obdobě, COP28 v Dubaji, vyjednavači odsouhlasili hrubé obrysy toho, jak fond bude fungovat. Našli se i první dárci peněz – Německo, hostitelské Spojené arabské emiráty, Itálie, Francie a další. Věnované částky se v souhrnu vyšplhaly nad 700 milionů dolarů, což vypadá jako úctyhodná suma, ve skutečnosti jsou to ale jen drobné. Různé zdroje přinášejí různé odhady, souhrnně lze ale říct, že aby skutečně pokryly aktuální klimatické škody, musely by rozvojové země v následujících letech z fondu čerpat řádově 500 miliard dolarů ročně. Zatím se tedy podařilo shromáždit jen o málo víc než desetinu procenta potřebné roční částky.

Kde další obrovské sumy vzít, není jasné. V posledních letech se zároveň ukazuje, že chudší země chápou fungující mechanismus pro krytí škod jako základní podmínku pokračování klimatických jednání s bohatým světem. A protože fond vznikl na základě jen velmi volně stanovených pravidel, lze čekat, že spory kolem něj budou pokračovat.

Kdo za to může

Uprostřed jednání COP28 zatím vítězí radost nad tím, že se fond, jejž má po přechodnou dobu čtyř let administrovat Světová banka (poté by se měl stát samostatným), vůbec podařilo založit. Z textu ukotvujícího jeho vznik navíc zmizely formulace, z nichž by vyplývalo, že rozvinuté země klimatickou změnu zavinily, a tudíž musí platit za její důsledky. Bohatší část světa je nyní pouze „přizvána“, aby vedla peloton přispěvatelů, a odpadají tedy obavy, že by rozvinuté státy nutně musely fungovat jako globální pojišťovna platící důsledky každé klimatické pohromy. Volné formulace popisují i to, kdo bude z fondu čerpat. Příjemci mají být rozvojové země klimatickými pohromami „zvláště zranitelné“, aniž by bylo zcela jasné, co to znamená.