Možná že se my zemědělci budeme muset úplně změnit

Skalnatá a křivolaká údolí kolem hradu Kokořín jsou odjakživa plná tajemství – a teď se to ukázalo znovu. V některých jabloňových sadech a alejích pomrzla během mrazů na konci dubna většina květů, i když rostly ve svazích nad údolími, a to nejhorší se jim mělo vyhnout. A naopak některé stromy rostoucí nízko a v soutěskách, kde ledový vzduch vždycky ničí nejvíc, vyšly z pohromy bez velké úhony. Ve zdejším ohromném přírodním labyrintu se mrazivá vzdušná masa chovala lecjak. Sousedské příběhy o pěstitelské smůle a štěstí se zdejšími malými vesničkami šíří rychle a Jan a Tereza Pustějovští jich už znají hodně. Oni jsou spíš ti smolaři, i když jejich domovská Lobeč je postavená na malé planině, a dvě stovky jabloní v jejich sadu tedy mají vcelku příznivou polohu. Tři čtvrtiny květů pomrzly, a letošní jablečná sklizeň tak bude nejspíš mizerná.

Práce v sadu a k němu přilehlé cidérce, ve které jablečný mošt kvasí na slabý alkoholický nápoj oblíbený v Evropě především kolem Atlantiku, není jejich hlavním zaměstnáním. Oba jsou architekti, ale do stále známějšího a v místních hospodách už zavedeného nápoje investovali dost času a peněz. Svého jablečného kusu života se vzdát nechtějí. Jako všichni zdejší malí i velcí pěstitelé ovoce jsou ovšem dnes nuceni přemýšlet, jak v něm pokračovat, když klimatologové říkají, že předvídatelné počasí je pryč.

V rukou to nemáme

Jen ve zkratce – začátek dubna s letními teplotami přesvědčil tuzemské ovocné stromy a keře, že je nejvyšší čas vykvést. Několikadenní mrazy v jeho polovině, přesněji od pátku devatenáctého do pondělka dvaadvacátého, kdy leckde klesla teplota k minus pěti, pak květy zahubily, protože křehké výrostky tak dlouhý a silný mráz nepřečkají. Žádné květy znamenají žádné plody. Pro samotné stromy je to epizoda v jejich mnohaletém životě. Pro jejich majitele, kteří spoléhají na každoroční úrodu, naopak zásadní výpadek příjmů.

Tuzemský ovocnářský svaz ústy svého šéfa Martina Ludvíka říká, že v ohrožení je víc než polovina pěstitelů, ale podpůrný program ministerstva zemědělství je letos nejspíš zachrání. „Věřím, že podobné události se budou dít jednou za sto let,“ říká Martin Ludvík, sám pěstitel jablek od východočeských Hořic. Vědci z tuzemského Ústavu výzkumu globální změny říkají, že na dubnových mrazech nic divného není a ony samozřejmě nezmizí, ale předčasné a teplé jaro, které stromy zmate, se bude v souvislosti s klimatickou změnou objevovat častěji.

Pustějovští procházejí svým sadem, a i pro ně je to pořád trochu záhada. I když do světa jablek už dobře pronikli, ani po deseti letech svůj sad dokonale neznají. Nejsou si třeba jistí, jaké konkrétní odrůdy dávají některé z jejich nejstarších stromů. A zrovna jeden z nich přečkal duben asi nejlépe – v zadní části sadu teď doslova svítí, obsypaný netknutými květy. „No, akorát ten nikdy zrovna moc neplodí,“ směje se Jan Pustějovský. Zato jeho starý vrstevník zkraje sadu, který dává takzvané matčino jablko, zase přišel o téměř všechny květy. „No, vyznejte se v tom,“ krčí rameny Tereza Pustějovská.

Dnes mají v sadu asi dvacet odrůd, vesměs těch starých a zavedených ve zdejším kraji. Kvašený výsledek z nich je zajímavější a zároveň jsou odolnější – alespoň na papíře. A kromě dlouhého hledání, který strom se bude s výkyvy počasí vyrovnávat dobře a který ne, už mají po ruce jen jednu osvědčenou metodu – pálení klestí mezi stromy. Letos to nestihli, o kritickém víkendu tu ani nebyli, ale Jan Pustějovský se dušuje, že napříště už by se připravil.