Ústí chybí nějaké wow, říká místní senátor. Může se jím stát zchátralé srdce chemičky?

Omšelá šestipatrová budova stojící uprostřed průmyslového areálu v ústecké čtvrti Střekov na první pohled nepůsobí jako pamětihodnost, která by mohla někoho přimět k výletu do severočeského krajského města. Rozlehlý dům velkoměstského střihu navržený ve stylu art deco tu před více než sto lety spolu s továrnou nechala postavit místní velkopodnikatelská rodina Schichtů jako reprezentativní sídlo pro své kdysi velkolepé drogisticko-potravinářské impérium. Dodnes sice působí majestátně, ale zároveň už dost zchátrale.

Zašlá fasáda se loupe, přes zamčené vstupní dveře to vypadá, že v artdecovém interiéru řádili vandalové. Ještě před pár lety se tu přitom konaly plesy, ovšem i to už je minulost – dnes je objekt kvůli špatnému stavu uzavřen. Současný majitel budovy do opravy neinvestuje, její část loni dokonce nechal navzdory protestům místní veřejnosti zbourat. Město ani soukromí investoři o odkup nejeví zájem a budoucnost kdysi slavné stavby nevypadá příliš nadějně.

Až potud se jedná o povědomý a relativně nepřekvapivý příběh z regionů, ve kterém se mísí neochota majitelů i politiků investovat obrovské částky do záchrany chátrajících budov, problémy vzniklé při privatizaci průmyslových firem i osobní antipatie. Podobných příkladů by se určitě našlo víc – a ve strukturálně slabých regionech typu Ústecko zvláště. Pro tuzemské prostředí, ve kterém je majitel citlivě pečující o zchátralé památky dosud spíše výjimkou, je tak osud sídla Schichtových závodů poměrně typický, ale zároveň se v něčem vymyká. Výjimečný je především příběh zakladatelské rodiny, jejíž historický význam a vliv na charakter města je srovnatelný s legendami typu Škoda nebo Baťa, přitom ve všeobecném povědomí stále není příliš známý.