Těžko se snáší, když některý žák srovnává útok Hamásu s fackou. Ale potřebujeme s nimi mluvit
S předním znalcem německé islamistické a extremistické scény o sílícím antisemitismu
Objednejte si k odběru newslettery Respektu
V devadesátých letech pracoval Thomas Mücke s mladíky s vyholenou hlavou, bomberem a kanadami – a zkoušel je zbavit rasistického světonázoru a násilnických myšlenek. Své know how poté využil při práci s mladými lidmi jiného původu a jiné ideologie, která je však podobně extremistická a násilnická. S radikálními islamisty. V minulosti jsme spolu hovořili o Němcích, kteří se vydali bojovat do řad samozvaného Islámského státu, nebo o jeho organizaci Violence Prevention Network, která spolupracuje se školami a snaží se mladé lidi před scestím radikalismu preventivně chránit. V minulých týdnech se konflikt a nenávist z Blízkého východu opět přenesly do evropských měst. Na četných demonstracích se provolávalo „osvobození Palestiny od řeky (Jordán) až po moře“ – tedy v důsledku zničení Izraele. Například v Berlíně byly na desítkách budov namalovány Davidovy hvězdy, ke zděšení židovské komunity a konkrétních označených domů židovských obyvatel. Rešerše k reportáži o nárůstu antisemitismu v Berlíně - kterou si můžete přečíst zde – byla impulzem k novému rozhovoru s tímto pedagogem a předním znalcem německé islamistické a extremistické scény.
Je Německo více antisemitské než třeba před deseti lety?
Antisemitismus nevzniká ze dne na den, vždy tu byl. Byl ale více latentní a teď se vzhledem k eskalaci blízkovýchodního konfliktu stal viditelnějším.
Když v rámci své práce chodíte do škol, kde je hodně dětí z přistěhovaleckých rodin, nepozorujete nárůst antisemitismu?
Ne, je to opravdu pořád podobné. Ne každý, kdo se bere za zájmy Palestinců a třeba říká, že je propalestinský, je antisemita. Problematické jsou podle mě tři postoje: když je zpochybňováno právo Izraele na existenci, dochází k sympatizaci s některou z teroristických organizací a Židé jsou v konspiračních teoriích odpovědní za všechno zlo světa.
A jak jsou tyto postoje – například zpochybnění práva Izraele na existenci – rozšířené ve třídách, kam chodíte?
Musím zdůraznit, že to sdílí jasná menšina žáků. Většina je toho názoru, že jsou Palestinci utlačováni, žijí v nedůstojných podmínkách a civilisté by neměli být obětí války. Nejde z toho ale odvodit, že jsou proti právu Izraele na existenci. Je důležité, abychom nepřemýšleli v táborech „my“ a „oni“ – ale zkoumali ten problém s nuancemi, diferencovaně. Abychom rozlišovali.
Co zažíváte na školách po 7. říjnu?
Hlavně bezmoc, jak o tom tématu vlastně s žáky mluvit. Někdy vás zvou s tím, abyste během 45 minut probral blízkovýchodní konflikt, což je těžké… Emoce jsou vypjaté, mladí lidé často řeknou věci, které se těžko poslouchají.
Třeba?
Že si Izraelci nemají tolik stěžovat, když jednou taky dostanou facku… Těžko se snáší, když někdo události 7. října srovnává s fackou. Ale potřebujeme s nimi mluvit. Musíme brát v potaz, co se k nim dostává za informace. Pohánějí je emocemi nabité obrazy a videa, které dostávají přes sociální sítě. Každá válka přináší odporné obrazy, dříve se přenášely přes arabské televizní kanály, nyní jich přes TikTok, Instagram, WhatsApp a další sítě přichází ještě více a tahle smršť nejde zastavit. Vyvolávají morální pobouření, nesmírně silné emoce, bezprostřední dotčení. Někteří žáci navíc znají obyvatele z postižených míst a celé je pro ně pak ještě osobnější.
V sutinách a bez naděje
Vnímáte rozdíly mezi žáky tureckého a arabského původu?
Rozdílná je emocionální intenzita. Ale podívejte, jak problematicky mluvil turecký prezident, když nazval Hamás v podstatě osvobozeneckou organizací. Mladí lidé tyto narativy samozřejmě slyší. S uprchlíky z arabského prostoru jsem prvně pracoval už v roce 1991, znám jejich postoje a to, jak je dokáže blízkovýchodní konflikt vyhrotit. Nesmíme zapomenout na to, co je v jejich vlasti formovalo. Ve školním systému a v převládajících debatách je spousta antisemitských předsudků, které si přináší s sebou. Pamatuji si třeba, jak se mnou jeden mladý muž zkoušel otevřít hovor tím, že mi chtěl vyprávět židovský vtip. Hodně nově příchozích Arabů si už v 80. a 90. letech myslelo, že Němci jsou také antisemité, naše perspektiva jim byla zcela neznámá. Vyprávím jim pak o naší historii a o tom, proč vtipy o Židech poslouchat nechci. Nemůžeme tedy podcenit skutečnost, že antisemitské názory a víra, že se to doplňuje s názory většinové německé populace, jsou rozšířené. A zároveň s těmi názory můžeme pohnout přes vzdělávací systém a tím, když se s mladými lidmi dostaneme do dialogu. A jak jsem říkal, podle hlučné menšiny bychom neměli dělat závěry o celé komunitě.
Není vlastně překvapivé, že lidmi arabského a tureckého původu, kterým je 15 až 25 let, pořád tak emotivně hýbe izraelsko-palestinský konflikt? Protože v posledních více než deseti letech ležel na okraji zájmu – ve středu pozornosti bylo na Blízkém východě tzv. arabské jaro, syrská občanská válka, ISIS, napětí mezi šíity a sunnity, osud syrských uprchlíků…
Dokud ten konflikt nebude vyřešený, má šílený potenciál k eskalaci. Hamás to ví – stejně jako jiné teroristické při svém útoku primárně myslel na to, co vyvolá. Cílem bylo způsobit reakci, která přinese obrazy ukazující utrpení Palestinců a vysílat je do celého světa. Chtěli polarizovat a udělat z toho globální téma. To se daří, obrazy ze 7. října jsou skoro zapomenuty a překryty novými emotivními obrazy. Bylo chybou blízkovýchodní politiky, že se snažila izraelsko-palestinské téma odsunout stranou. Nefunguje to: dokud se nenajde politické řešení, tak v sobě bude mít vždy velký štěpící potenciál.
Před lety jste mi popisoval, jak se hodně mladých lidí v Německu radikalizuje kvůli obrazům utrpení sunnitských civilistů, které viděli na sociálních sítích. Morální pobouření je nakonec dovedlo až k cestě do války v Sýrii, kde se přidali k extremistům. Hrozí něco podobného?
Hrozbu radikalizace jednoznačně vnímám, i obavy z teroristických útoků v Evropě jsou na místě. Obrazy z Gazy vyvolávají pocit jakési kolektivní oběti – a následné morální pohoršení může vést k radikalizaci. Zároveň trvá antisemitismus německé krajní pravice, který nesmíme relativizovat. Je tu nebezpečí, že se různé zdroje, z nichž se antisemitismus živí – muslimské i ty ve většinové společnosti – spojí do dynamiky, ve které bude život pro zdejší Židy stále těžší.
Respekt se osamostatnil
Podpořte nás, zapojte se do crowdfundingu
Objednejte si k odběru newslettery Respektu. Poslouchejte také stejnojmenný podcast obou autorů
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].