Babiš jde tvrdě a nekompromisně proti silnému Česku

Je to patnáct let a stále ještě neumíme základní násobilku. Andrej Babiš 1. května ve Varšavě bilancoval členství země v Evropské unii a řekl, že se musí reformovat. Konkrétně, že moc v EU se musí vrátit do rukou “silných členských států” a Evropská komise se stát jen jejich “servisem”.

Problém je, že když bude komise slabá, silné členské státy si snáz prosadí svoje na úkor slabších, jak to před časem ukázal francouzský prezident. Jednoho dne zavolal současnému předsedovi komise Jeanu-Claudeu Junckerovi a výsledkem bylo omezení prostoru pro východoevropské řidiče kamionů včetně těch českých ve Francii - a jinde na Západě - a následný mnohaměsíční boj zdejších diplomatů podmínky alespoň částečně narovnat. V českém zájmu proto není slabá Komise, ale naopak taková, která podobným dílčím zájmům bude schopná odolat.

Andrej Babiš svým komentářem zřejmě reagoval na vyjádření finského komisaře, který na adresu Polska řekl, že EU není dojná kráva. Polsko získalo z eurodotací nejvíc peněz ze všech zemí přistoupivších v roce 2004 - a Babiše to popudilo. Přesný důvod je však vcelku nepodstatný. Slova o příliš silné Komisi a potřebě vrátit moc do rukou členských států pronáší Andrej Babiš dlouho a není v tom sám, provázejí většinu české politické reprezentace od počátku pobytu v Unii. Je to jedna z těch frází, jejichž obsah už nikdo ani nezkoumá. Podobně funguje vyjádření, že členství v EU “nemá alternativu” - nebo že dotyčný politik či strana zastaví “diktát Bruselu” a bude tam “hájit národní zájmy”.

Na jejich “tvrdou” obhajobu se Babiš rozhodl nalákat voliče před nadcházejícími evropskými volbami. Hnutí ANO aktuálně oblepilo republiku billboardy nesoucími slogan “Česko ochráníme. Tvrdě a nekompromisně”. A ve čtvrtek 2. května Babišova strana zveřejnila předvolební video pro horkou fázi kampaně, na němž předseda vlády představil červenou “trumpovskou” kšiltovku ANO s nápisem “Silné Česko”. Lídryně eurokandidátky Dita Charanzová pak na videu gestikulací ukazuje, jak taková tvrdá a nekompromisní obhajoba českých zájmů vypadá.

Hájení zájmů je zcela legitimní, v zásadě každodenní prací v prostoru osmadvaceti států EU. Tou klíčovou otázkou je, jak opodstatněný daný zájem je. Člověk nemusí mít profesuru z politického marketingu, aby si za slogan ANO dokázal dosadit ochranu před migranty a “diktátem Bruselu” v podobě uprchlických kvót a dalších nápadů, které by do Česka v této logice vnesly nebezpečí a neklid.

Protože klíčová voličská skupina hnutí ANO jsou starší lidé snáze podléhající nejrůznějším strachům - a Babišova strana nadto soupeří o stejně naladěný elektorát s komunisty a SPD -, dává sázka na jejich razantní ochranu jednoznačně smysl. Je to silný, v zásadě uklidňující a zároveň mobilizující apel, který na voliče ANO může fungovat.

Obranu před neexistujícími migranty, kvůli nimž bude Babiš tvrdý a nekompromisní k partnerům Česka, ale rozhodně nelze označit za zájem státu. Zájmem země je - musí být - vnitřně soudržná společnost, která kultivuje spojence v prstenci okolo národních hranic a politiku státu přizpůsobuje oběma cílům.

“Silné Česko” nastane v momentu, kdy tu nebude takřka milion lidí, každá čtvrtá domácnost, v exekuci. Kdy ekonomika dodavatelů součástek do spalovacích motorů nebude se setrvačností sobě vlastní čekat, až nastane soumrak její éry. Kdy se sblíží minimální mzdy mezi Českem a západními sousedy a lidé získají pocit, že aspoň trochu uspěli - ve svém životě i v Unii.

“Silné Česko” ale nastane i tehdy, kdy vláda pochopí, že byrokraté Evropské komise mohou být její nejlepší přátelé. Kdy Češi, tak jako malí a v EU velmi vlivní Dánové, obejdou všechny evropské dveře a navrhnou, jak sobě a ostatním zemím pomoci. A tak se jim podaří uspět v devíti z deseti cílů, které si předsevzali, aniž by k tomu potřebovali orbánovskou tvrdost a trumpovskou nabubřelost. Babiš se do obojího zabalil, neb mu to může pomoci u jeho voličů. Silné Česko však nevzejde ani z jednoho.