Soud odmítl odposlechy. Rittig byl nepravomocně osvobozen

Soudce pražského městského soudu Petr Hovorka vynesl verdikt, v němž říká, že Ivo Rittig a dalších šestnáct obžalovaných v případu známém jako „kauza předražených pražských jízdenek“ provedli obchodní transakce, které nejsou trestným činem, a proto jsou nevinni. Zdá se, že tento výrok potvrdil, co říkal Ivo Rittig a jeho spoluobžalovaní na začátku. Byl to jen normální obchod - a říkat, že šlo o podvod, zneužití pravomoci a praní špinavých peněz je nesmysl. Ale tak jednoduché to není.

Případ má dvě větve. První dokumentuje smlouvy, které pražský Dopravní podnik uzavřel na konci minulé dekády. Jde o zajištění prodeje jízdenek, tisku jízdenek a zajištění jejich elektronické podoby. Smlouvy měly být podle názoru žalobců předraženy celkem o 457 milionů korun. Druhá větev dokumentuje tok těchto financí „navíc“ jako praní špinavých peněz, z nichž část skončila na kontech Ivo Rittiga, další na kontech jiných obžalovaných. Šlo pouze o obchody, platby za konzultace, odborné a další poradenství, tvrdil Rittig a jeho kolegové. Tohle je klíčový bod.

Ještě předtím si připomeňme, že obžaloba měla 225 stránek, na nichž byly smlouvy a hlavně toky peněz na kontech po celém světě velmi pečlivě zdokumentovány. Mnoho těchto finančních údajů dostali čeští státní zástupci od švýcarských kolegů, kteří na věci pracovali dva a půl roku a předali dokumenty české straně, protože považovali zkoumané toky peněz za praní špinavých peněz. Obžaloba stála na pečlivém popsání převodů peněz mezi jednotlivými lidmi z případu. Státní zástupci měli podle obžaloby za to, že jde o praní peněz z předražených smluv na jízdenky.

Celý problém je v tom, že veškerá pečlivá písemná dokumentace smluv, mailů, jednání, kont a přesunů peněz by znamenala trestný čin pouze v případě, že by se ukázalo, že obžalovaní včetně Ivo Rittiga vědí, že jde o peníze z „podvodů“ s jízdenkami - a že si tedy úmyslně přeposílají špinavé peníze pocházející ze zločinu.

Zdá se, že jediný přímý důkaz, který policie a státní zástupci měli k dispozici o možném úmyslném praní špinavých peněz, pochází z odposlechu z Rittigova hotelu Ventana. Na nahrávkách mají padnout přímo slova, že každých čtrnáct haléřů z jízdenky půjde na konto Rittiga. Což mělo prokazovat, že známý lobbista a další účastnění a obžalovaní věděli, o co jde. Tedy že si budou přeposílat peníze pocházející ze zločinu. Důkazem o úmyslu bylo také přiznání jednoho z obžalovaných, který celý systém popsal, ale soudce Petr Hovorka údajně nepovažoval svědka za věrohodného.

Je pravda, že odposlechy byly pořízeny v rámci jiného vyšetřování, které se týkalo i Rittiga, ale to není ničím neobvyklým. Dokonce i Městský soud v Praze vynesl v nedávné minulosti několik verdiktů „vinen“ na základě podobně pořízených odposlechů. Státní zástupce se tedy odvolá a je otázka, jak bude odposlechy posuzovat Vrchní soud.

Fakt je, že pohled na odposlechy, na způsob jejich pořízení, dělí českou justici v posledních letech na skoro nesmiřitelné skupiny. Škodí to její pověsti, plete to hlavy laikům a znevěrohodňuje rozsudky. Zažíváme to opakovaně, stalo se to i v případě Davida Ratha. Justice má vynášet srozumitelné verdikty, ale v mnoha kauzách z posledních let se jí to nepodařilo. Včetně případu Ivo Rittiga.