S dnešními penězi rozhodně nevybudujeme české Oxfordy

Jako dlouholetý úspěšný akademik jste se rozhodl odejít do státní správy, konkrétně na ministerstvo pro místní rozvoj. Proč?

Není to úplný odchod, stáhl jsem se z vedení katedry ekonomie a empirických studií na pražské právnické fakultě. Odešel jsem na „sabatikl“ ve státní správě do konce volebního období současné vlády, pak se na univerzitu vrátím. V poslední době cítím únavu z českého akademického prostředí; věci, které mě dřív bavily, nějak ztratily chuť. Naopak zkušenosti z Národní ekonomické rady vlády nebo z role ekonomického poradce Pirátů mě víc zapálily pro tvorbu veřejné politiky, cítil jsem větší prostor něco změnit.

Na ministerstvo přicházíte nejen coby ekonomický poradce ministra Ivana Bartoše, ale také jako vedoucí analytického útvaru. Do té doby žádný neexistoval?

Na ministerstvu některá oddělení dělala vlastní analýzy pro své agendy, třeba bydlení, ale celkově je analýz nedostatek. Náš útvar má budovat analytické kapacity s průběžně sbíranými daty napříč agendami ministerstva. Jde především o zhodnocení dopadů existujících zákonů (tzv. proces RIA) a navrhování alternativních řešení, jak nedostatky řešit. A o spolupráci s ostatními částmi ministerstva, aby se při hledání řešení mohly lépe opřít o data a analýzy.

Které zákony?

Zákon o podpoře regionálního rozvoje, zákon o zadávání veřejných zakázek i vyhodnocení nového stavebního zákona. To jsou naše hlavní agendy, v praxi k nim musíme nashromáždit potřebná data z různých zdrojů a vytvořit systém, aby analytické práce pokračovaly i v budoucnu. Abychom mohli mít lepší zákony, musíme vědět, co dělají ty dnešní. A to dnes moc často nevíme.

Proč v Česku není zvykem mít data tohoto typu?

Už léta o tom přemýšlím a jako ekonom odpovím, že za to může nízká poptávka i nízká nabídka. Poptávku tvoří hlavně politici. Měli by stát o to, aby takové analýzy vznikaly, aby dělali dobrá rozhodnutí. To platí zčásti: někteří politici se s tímto pohledem rozhodně ztotožňují, někteří méně a velká část vůbec. Často se jim data nehodí do krámu. Typickým příkladem je příběh EET. Ani zastánci, ani odpůrci nechtěli, aby dopady EET byly vyhodnoceny, protože politicky bylo výhodnější říkat, buď jak mělo úžasné dopady, nebo jak bylo škodlivé. Na poptávku málo působí i novináři – jestli prominete. Když politici přijdou s nějakým návrhem, novináři běžně volají nám akademikům s otázkou, co si myslíme, že návrh způsobí. Ale nezeptají se přímo těch politiků: máte to spočítané?

Co strana nabídky?

Je nedostatek odborníků, kteří by takové analýzy dokázali ve vysoké kvalitě tvořit. České univerzity historicky vzdělávají málo absolventů, kteří jsou schopní s daty užitečně pracovat pro potřeby veřejné politiky. Typicky absolventy společenskovědních oborů – ekonomie, práva, veřejné správy… – schopné zkoumat dopady zákonů a dalších opatření ve veřejné sféře na chování lidí a firem, spočítat náklady a přínosy, a to vše ukázat na datech.

V Česku se stále pohlíží na akademiky jako na někoho, kdo by se neměl do politiky zapojovat. Měli by stát opodál a dávat zpětnou vazbu z expertní pozice. Nemůže vám tohle klást překážky a ublížit?

To je český paradox. Říká se, že politické strany jsou personálně vyprázdněné, nemají experty; ale jak můžou mít experty? Ti experti se k nim prvně musí zapojit. Já si v jednu chvíli řekl, že než jen psát do médií a sedět v komisích, které jsou ignorovány, bude lepší to zkusit jinak a být blíž u toho, když polici přemýšlejí o řešeních a rozhodují. V demokratickém spektru stran si, myslím, každý akademik může najít svou stranu i formu zapojení. Já jsem proreformní a vnímám, jak náš stát institucionálně zatuhl a potřebuje k restartu koncepční reformy. A zároveň silně zastávám přístup, že tvorba politik by se měla opírat spíše o odbornost a analýzy (evidence-based policy) než o osobní pocity a ideologie. Proto jsem se nakonec zapojil k Pirátům, neboť tlačí reformy kupředu a jsou – včetně Ivana Bartoše – ochotní odborníkům naslouchat. A navíc je to dobré pro vás: poznáte spoustu aktivních lidí a získáte jiné pohledy na věc.