Snižování závislosti na Číně bychom neměli přehánět 

Pascal Lamy zůstává i po svém odchodu z funkce v roce 2013 dodnes historicky nejdéle sloužícím ředitelem Světové obchodní organizace. WTO, která má za cíl odstraňovat bariéry v mezinárodním obchodu, vedl osm let v čase převládající víry v přísliby globalizace. Duch doby se změnil: dnes v kurzu není propojení světa, ale důraz na národní bezpečnost. Pandemie i neklid v Rudém moři ukázaly zranitelnost obchodních řetězců a rostou obavy z přílišné závislosti na Číně. „Globalizace nekončí,“ namítá Pascal Lamy, podle něhož otevírání obchodu světu prospělo. Varuje, že by se snahy o přílišné odstřižené od Číny mohly Západu vymstít. 

Jedním z leitmotivů dnešních populistů včetně Donalda Trumpa je odpor proti globalizaci. Kdo na nebývalém ekonomickém propojování světa v minulých čtyřiceti letech nejvíce vydělal a kdo je poraženým?

Globalizace fungovala přesně tak, jak pravila teorie. Celému světu přineslo otevírání trhů velké plus. Jenže tento výsledek byl součtem řady plusů, které třeba vedly k vyzvednutí stovek milionů lidí z bídy – a několika minusů, které pocítila zvláště část střední třídy v bohatých zemích. Vzestup Donalda Trumpa opravdu není možné pochopit bez úpadku amerického průmyslu na území tzv. rust beltu a chybějící sociální sítě, která by uchránila tamní zaměstnance.  

Dalo se vůbec předejít tomu, že se tito voliči dnes cítí být poraženými globalizace? 

Bylo jasné, že otevírání trhů zvyšuje ekonomickou efektivitu a doprovází ho schumpeterovská „kreativní destrukce“ (zjednodušeně řečeno předpoklad, že každá úspěšná inovace s sebou nevyhnutelně nese destrukci stávajících struktur – pozn. red.). Tenhle efekt je možné tlumit jen v podmínkách národních států. V kontinentální Evropě, která má tradicí sociálních států, to politici do značné míry dokázali. Mnohem méně se to ale dařilo v USA. Svého času tam byl spuštěn program, který měl pomáhat dělníkům z mizejících odvětví s rekvalifikací nebo stěhováním za jinými příležitosti. Placen měl být z federálního rozpočtu, jenže kvůli ideologickým sporům se nenašlo dost peněz na jeho skutečně masové rozšíření. Republikáni v tom spatřovali příliš velké státní zásahy, něco jako první krok k socialismu.  

Neměli tedy nakonec pravdu radikálně levicoví kritici globalizace, kteří před čtvrtstoletím na okraji řady summitů – i v Praze – proti otevírání trhů masivně protestovali? Desítky tisíc demonstrantů tehdy nabouraly i jednání WTO v Seattlu.

Toto hnutí tvrdilo, že globalizace uškodí chudým, rozvojovým zemím. Ale bylo to nakonec přesně naopak. Masy lidí se vymanily z chudoby a více negativních důsledků cítili lidé v bohatých zemích. Když se podíváte na průzkumy veřejného mínění, tak vidíte, že je dnes globalizace mnohem méně populární v bohatých zemích. Obyvatelé chudých zemí v ní pořád vidí naději.  

A kdo je tedy hlavním vítězem? Platí teze, že je to Čína?

Na globalizaci více vydělala už jen tím, že je tak velká – a ve statistikách tedy ostatní státy zastiňuje. Ano, největší počet lidí se z bídy vymanil právě v Číně. Ale Čína také své trhy otevřela mnohem více než například Indie a tamní vláda měla konzistentní plán ekonomického rozvoje. Ve svém státním plánování udělala některé chyby, třeba při politice jednoho dítěte nebo stavbou přehrady Tři soutěsky. Celkově ale investovali způsobem, díky němuž z globalizace hodně těžili. A navíc platí, že i zbytek světa zažil hospodářský rozvoj a z postupující globalizace tedy těžil. 

Neoslabil tedy Západ otevíráním trhů sám sebe a neposílil čínské autoritáře, kteří prosazují alternativu vůči demokracii? Nemělo by se zapojení do globalizace podmiňovat demokratickými reformami?

To by se mi samozřejmě líbilo, ale nefungovalo by to. Na sociálních standardech se takový Bangladéš se Švédskem neshodnou a obdobné je to u demokracie. Čína zkrátka řekne, že má vlastní cestu, jak konzultovat obyvatele. Ani na vteřinu bych si ale nemyslel, že kdyby byla Čína méně propojená se světem, tak by byla dnes méně autoritářská. To spíše naopak.  

Možná by ale byla slabší… 

Ale na jak dlouho? Je to obrovská země, po stovky let byla hlavní světovou mocností, než se v 15. století světu uzavřela. 

Během pandemie jsme v souvislosti s Čínou zaznamenali ukázkový případ, jak vlivem globalizace vznikla nebezpečná závislost. Chyběly zdravotnické pomůcky i léky, jejichž základní chemikálie se vyrábějí právě tam.

Zpětný pohled na pandemii myslím spíše ukazuje něco jiného. Dodavatelské řetězce byly během covidu velmi odolné. Ano, v některých oblastech panuje velká závislost, ale tu lze většinou rychle překonat. Můžeme snadno sami vyrábět zdravotní pomůcky nebo paracetamol. Není to technologicky náročné a je to jen otázka ceny. Větším problémem je závislost u některých kritických surovin – tam řešení potrvá déle.