Kdy má dítě dostat první mobil?

Jsem otec dvouleté dcerky. Měl bych si už teď hlídat, jak doma používám mobil?

Ukazuje se, že když rodiče čtou a děti to vidí, tak potom více čtou i děti. Problém samozřejmě je, že přetížení rodiče si čtou večer, když už děti spí a nevidí to… Příklady táhnou. Není třeba jít do extrémů, například zavírat se s telefonem na záchodě, když potřebujete něco vyřídit. Menší děti ale často nechápou, k čemu mobil, iPad nebo počítač jsou. Pro ně to je čirá zábava, a tak mají pocit, že si na nich i vy pořád něco hrajete. Proto je dobré vysvětlovat jim průběžně, co na přístrojích děláme. Když jsme na hřišti a koukáme do telefonu, tak stojí za to aspoň říct: „Teď píšu mamince, že přijdeme pozdě.“

Domácí komunikaci s dětmi také narušuje, pokud příliš často kontrolujeme telefon, koukáme na něj během interakce s dítětem. Když ztrácí oční kontakt, může mít pocit, že nás nezajímá. Malým dětem lze vlastním příkladem ukazovat základy seberegulace. Například když si s ním hrajeme a pípne SMS nebo někdo volá, tak hned nesáhneme po telefonu. A třeba nahlas řekneme: „Teď to nevezmu, teď si s tebou hraju a to je důležitější.“

Jsou pro takto malé děti vhodné videohovory s příbuznými, kteří žijí v jiném městě? 

Oficiální pediatrická doporučení říkají, že děti do dvou let by neměly přicházet do styku s obrazovkou vůbec, což je poměrně radikální. Důvodem je tzv. videodeficit, což znamená, že je pro ně příliš obtížné přenést poznatky z obrazovky do reálného světa, tedy se z nich reálně něco naučit. Například v jedné studii vědci nechali děti ve věku 1,5–3 roky sledovat scénku, kde někdo schovává na zahradě plyšáka pod lavičku. Část dětí se na to dívala v televizi a druhá část dětí koukala oknem přímo do zahrady. Pak měly děti po jednom jít do zahrady a plyšáka najít. Děti zhruba do 2–2,5 roku, které se koukaly na obrazovku, to nedokázaly. Pro stejně staré děti, které se dívaly skrz okno, to problém nebyl. Děti do dvou let si tedy z obrazovek příliš nevezmou, a postrádá tak smysl, aby se na ně dívaly. Videohovorů se to ale podle dalších studií netýká. I mladší než dvouleté dítě je schopné se při nich učit nové věci od osob, s nimiž telefonuje. Tam videodeficit není. Naopak je i u menších dětí velmi vhodné, když je s příbuznými v kontaktu aspoň tímhle způsobem – pokud to jinak není možné.

S manželkou si říkáme, že čím později se dcerka začne dívat na iPadu a na mobilu na pohádky či vzdělávací aplikace, tím lépe. Děláme dobře?

Technologie samy o sobě problém způsobovat nemusí. Hlavním zdrojem problémů spíše bývá, že čas strávený s technologiemi může ubírat čas, který by dítě mohlo strávit jinak. A pokud by tyto aktivity podporovaly jeho zdraví a vývoj, tak je samozřejmě lepší obejít se bez obrazovky. Technologie třeba mohou ubírat na spánku, interakci s rodičem a vrstevníky, pohybu. Zvlášť u dětí v předškolním věku rozvoj mozku přímo souvisí s motorickým vývojem – a ten se s tabletem moc nerozvíjí. To ale neznamená, že dítě, které do pěti let vůbec nevidělo obrazovku, bude jednoznačně zdravější a lépe vyvinuté. Záleží jednoduše na tom, čím tráví čas. 

Můžeme dítěti nějak uškodit, pokud odsouváme jeho kontakt s technologiemi – a nebude tedy pracovat s aplikacemi, které mohou rozvíjet kreativitu, logiku nebo jiné dovednosti?

Tyhle otázky si pokládali rodiče, už když v USA na trh vstoupil Baby Einstein. To byla DVD, která slibovala rozvoj verbálních dovedností. Byla okolo toho obrovská reklama a spousta rodičů měla pocit, že když to dítěti nekoupí, tak mu vlastně uškodí. Šlo o jednoduchá videa, kde se ukazovaly obrázky a hlas v pozadí říkal, co na nich je. Dimitri Christakis z Americké akademie pediatrů poté zkusil zjistit, jestli děti s Baby Einstein mají opravdu rychlejší verbální vývoj. Rozdělil děti a jejich rodiče do tří skupin. Jedna měla za úkol se během 14 dnů půl hodiny denně koukat na DVD, druhá dostala na papíře ta samá slovíčka z DVD a maminky na ně měly své děti během dne párkrát upozornit při běžné interakci, třetí skupina neměla dělat oproti běžnému životu nic zvláštního, byla to kontrolní skupina. Při následných testech verbálního rozvoje Christakis zjistil, že nejlépe na tom byly děti, kterým maminka slovo občas sama zopakovala. Prokázalo se, že učení od rodiče nebo jiné živé bytosti funguje úplně nejlépe. To není překvapivé. Překvapivé ale může být, že poslední, kontrolní skupina na tom byla lépe než ta s DVD. Může jít například o to, že dítě, které sedělo u televize a z DVD slyšelo třeba slovo židle, se právě dívalo na něco úplně jiného. Správné převedení znalostí z obrazovky do reálného života pro ně tedy bylo nemožné. Dimitri Christakis se proto zcela logicky s nástupem interaktivních technologií začal ptát: Televize tímto způsobem příliš nefunguje, ale co tablety, které dokážou velmi dobře zajistit pozornost dítěte, protože musí na zobrazené věci kliknout nebo udělat jinou akci?

A známe odpovědi? 

Lidé, kteří studují interaktivní vzdělávací aplikace pro děti, říkají, že smysl mají. Pokud dítě bude mít kvalitní hry a aplikace a bude s nimi trávit limitovaný čas, tak to pro něj může být prospěšné. Problém tkví ale v tom, že kvalitního softwaru je pořád hrozně málo. Když na Apple Store nebo Google Play hledáte vzdělávací aplikace pro dítě, vyskočí vám spousta opravdu špatných produktů s magickým příslibem učení. Tak trochu jako Baby Einstein. Nemyslím si však, že pokud dítě v tomto věku vyrůstá bez technologie, tak se mu potom bude méně dařit. Potkala jsem mnoho rodičů, kteří sami technologie moc nepoužívají a jsou spíše spjatí s přírodou. S dětmi dělají spoustu jiných skvělých aktivit a nedávalo by smysl, aby se nějak nutili do koupě iPadu. Tito rodiče mi často říkají, že si jejich děti i ve vyšším věku hodně hrají, umí se vždy zabavit samy. Prostě více rozvíjejí jiné dovednosti.