1990/29

Na Ústředním hřbitově v Brně či Pomník obětem reakčního teroru v roce 1951 v Babicích a jiná sochařská dílka Miloše Axmana propaguje Zdeněk Čubrda ve své knize z roku 1988. Jeho společník, vídeňský galerista Peithner-Lichtenfels, věděl, že Čubrda byl v lednu mezi prvními vyhozen z ministerstva kultury, ale po jeho pověsti nepátral.

Skutečnost, že mezi poslanci všech našich sněmoven je jen jeden, který dovede ve své řeči užívat humoru, je jednak tristním svědectvím o stavu ducha těchto sborů, jednak velkým trumfem onoho smělého poslance.

Vzrušující povstání a vítězství v přímém střetu s komunismem máme za sebou. Nyní nás čeká úsek od "postkomunismu" k demokracii, od méněcennosti k hospodářské a politické dospělosti.

Energetika stála za totalitního režimu v popředí zájmu komunistů, investovalo se do ní nepřiměřené množství peněz a nikdy se nepřihlíželo k hospodárnosti.

Rozpad sovětského impéria, jeho stále rostoucí rychlost a především jeho nevypočitatelnost nás nepřetržitě staví před nové a neočekávané skutečnosti. Takovou je i postupné osamostatňování Ukrajiny. Díky důsledné rusifikaci se zde donedávna neprojevovalo výraznější národní povědomí.

"Učiníme vše, abychom zabránili návratu Rudých Khmerů k moci," prohlásil James Baker po červencové schůzce s Eduardem Ševardnadze. Americký vztah k Indočíně prošel zásadním obratem a pro Kambodžu zmítanou dvacet let občanskou válkou se dnes rýsuje řešení pod patronací OSN.

Moskva je dnes plná horoskopů. Slyšíte je v televizi, rozhlase, pořídíte je i v novinových stáncích. Setkáváme se s nimi i u nás, v Sovětském svazu však mají poněkud zlověstnější podoby. Zdá se totiž, že poslední dny patří v nejnovějších dějinách SSSR k těm nejkritičtějším.

Na osud sovětského vojína Alexejeva Vitalijeviče Masljajeva, který 17.4.letošního roku požádal Kancelář prezidenta republiky o politický azyl a kterého ministerstvo vnitra vydalo neznámé posádce volhy se sovětským číslem, bychom neměli zapomínat.

Mezi národy, které Československo obklopují, jsou naším druhým největším sousedem Ukrajinci. Paradoxně však zůstávají sousedem nejméně známým - přes vyhlášení ukrajinské suverenity 16.července.

Jsem jedním z těch, kdo naléhají, aby naše hospodářské reformy byly co nejrychlejší a nejradikálnější. Domnívám se totiž, že tak to bude nejzdravější pro stát i pro občana. Nadto i nejrychlejší reforma potrvá roky, než přinese výsledky. Její sociální účinky by měli nést všichni občané solidárně.

Bude-li se vám chtít, zamyslete se nad jakýmsi tím "hlubším smyslem" (neboli, jak se říká anglicky, "message"). Většina židovských anekdot nějaký má.

Rozhovor se Simonem Wiesenthalem.

Moc korumpuje a kazí. To se ostatně vědělo již před mnoha tisíci lety. Společnost bez ní však dosud nikdo nevymyslel a v nejbližší době to ani nehrozí. Volíme-li dnes před nekontrolovanou mocí socialismu kontrolovatelnou moc demokracie, je to proto, že ta druhá obsahuje možnost oslabit pokušení, které na mocné přichází.

30.srpna vstoupilo v platnost zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění o rozšíření okruhu funkcí obsazovaných jmenováním.

Jestliže všichni tvrdí jedno a totéž, dialog nevzniká, byť by mluvila třeba stovka lidí. Odborářští vůdcové, kteří se sešli ve studiu Dialog minulé úterý, říkali - alespoň pro nezasvěcence - pořád to samé.

Shodou okolností jsem si v neděli při poslechu Živých slov četl dopis od přítele Míly Komínka. Exulanta, který, než se mu podařilo zmrzačenému tajně opustit svoji vlast, prožil sedmnáct let a jeden měsíc v komunistických věznicích. V těch nejhorších. Leopoldov, Valdice.

Ve čtvrtek 21.12.1989 informoval tisk palcovými titulky, že Státní bezpečnost byla rozpuštěna.Byl to samozřejmě nesmysl, vzniklý z naprosté neznalosti věci. Z rozkazu JUDr.Průši byla zastavena pouze činnost II.správy StB, složky, která se zabývala bojem proti "vnitřnímu nepříteli".

Bylo 25.února 1948 večer. Seděl jsem v jídelně Labské boudy v Krkonoších, když večerní rozhlasové zprávy ohlásily Vítězný únor a připojily seznam prvních vyloučených novinářů.

Dopisy od našich čtenářů.