Naděje a iluze

Naděje a iluze

Polská ekonomika zabředá do kompromisů?

Když se v r.89 Polsko s novou vládou vydalo na cestu od socialistického hospodářství ke kapitalistickému, nedělal si nikdo iluze, že to bude cesta jednoduchá. Ekonomové si uvědomovali, že už na samotném začátku transformace bude třeba přijmout řadu obtížných, riskantních a nanejvýš nepopulárních opatření: liberalizovat ceny, výrazně devalvovat zlotý, podstatně zvýšit úrokovou míru, omezit řadu sociálních úlev. To vše bylo třeba od začátku kombinovat s potíráním ohromné inflace, kterou země zdědila po starém režimu.Nikdo rovněž nepochyboval, že tak radikální protiinflační, liberalizační zásah vyvolá hospodářský pokles. Ekonomové však doufali, že se to zvládne v relativně krátké době. Jejich optimismus vycházel z přesvědčení, že v postkomunistickém hospodářství existuje mnoho skrytých rezerv, jejichž oživení se projeví zvýšenou nabídkou.

Hospodářský pokles, nezaměstnanost

Praxe ovšem ukázala, že to byl příliš optimistický předpoklad. Tzv. Balcerowiczův plán sice splnil své základní cíle: zlikvidoval chronický nedostatek nejrůznějšího zboží, obdivuhodně omezil inflaci, zavedl téměř naprostou konvertibilitu zlotého, otevřel polské hospodářství světu, nastartoval a daleko posunul privatizaci, zavedl celou řadu institucionálních změn. To vše však za cenu vyšší, než se na podzim 89 předpokládalo. Překvapily rozměry a dlouhodobý charakter hospodářského poklesu i rozsah nezaměstnanosti. Také…