Demokracie není pro každého
S Ludvíkem Vaculíkem o demokracii, národu a toleranci
Prozaik a novinář Ludvík Vaculík (*1926)pracoval u fy Baťa, poválce vystudoval Vysokou školu politickou v Praze. Působil jako vychovatel, redaktor a novinář (Literární noviny, Listy). Člen KSČ, vyloučen dvakrát: poprvé po proslovu na 4. sjezdu spisovatelů, v němž napadl aroganci stávající moci. Je autorem manifestu 2000 slov (1968), jedním z iniciátorů Charty 77. Do r. 1969 vydal romány Rušný dům (1963) a Sekyru (1966). V letech 1969–1989 směl doma publikovat jen v samizdatu: vydával ineditní edici české prózy Petlice, redigoval sborníky fejetonů, psal novinářské žánry, vzpomínky a prózu: Morčata (1970), Český snář (1980), Jak se dělá chlapec (1993) aj. Vaculík vystupuje jako provokativně kontroverzní ososbnost, jeho texty se pohybují na hraně privátního a politického dění, které ovšem vnímá po svém: „Jsem občan, mám právo jednat v politických věcech osobně, za sebe.“
Snahy o ochranu přírody i národní identity představují podle některých názorů dvě strany téže ultrakonzervativní mince: termíny jako „čisté“ či „původní“ životní prostředí ladí s pojmy „čisté“ etnikum či „původní“ národ. Co si o těchto názorech myslíte?To označení nějakým politickým termínem odmítám ze stejného důvodu, z jakého bych odmítl označit za konzervativce někoho, kdo jednoduše chce zůstat zdravý při epidemiích. Prostě to je normální stav. Pokud jde o národní identitu, tu není třeba chránit…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
