Dokud to nic nestojí a nemusí se nic udělat, lze o morálce mluvit neomezeně dlouho. Skutečně zajímavé to začne být ve chvíli, kdy - řečeno s Havlíčkem - odhodlání „ráčí z huby do rukou přejít“. Minulý týden Unie svobody vrátila sto tisíc korun sponzorovi, který vyhrál veřejnou zakázku v Českých Budějovicích (kde má strana dva radní). To je zpráva, která stojí za zaznamenání: ano, zhruba tak by měli politici reagovat. Shodou okolností řešily týž problém i ostatní strany čtyřkoalice. KDU-ČSL přijala například sto tisíc od firmy, která dostala zakázku v „lidoveckých“ Pardubicích. Strana se ale na rozdíl od Unie svobody zachovala „normálně“ - tj. podle normy chování z dob Klausovy i Zemanovy vlády. Cyril Svoboda napodobil osvědčenou taktiku ODS: dar i kšeft byly podle zákona, tudíž je vše v pořádku. Právě takové řeči ovšem v minulosti přispěly k dnes rozšířenému názoru, že co sponzor, to korupčník. Chce-li to Svoboda změnit, musí jeho strana buď lépe vysvětlovat některé zakázky, nebo aspoň občas vracet některé dary. Chování KDU-ČSL ale spíš svádí k prognóze, že pokud se čtyřkoalice v budoucnu rozpadne, nebude to kvůli vznešeným ideovým sporům liberálů s konzervativci, ale pro peníze. I na ODA se provalil dar ve výši 180 tisíc od muže, který tuneloval Kreditní banku. Pokud nad tím Žantovský a spol. mávají rukou, mají vlastně pravdu - nejprve musí řešit svůj fatální dluh 68 milionů u České pojišťovny. Unie svobody i lidovci už předvedli, co jsou či nejsou ochotni v praxi…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu