2002/46

Je to poměrně překvapivá událost, když komunální volby vyvolají uvnitř politických stran větší otřes než ty parlamentní. Ale je tomu tak. Občanští demokraté i díky nim přišli o nejvážnějšího kandidáta na post šéfa strany Evžena Tošenovského, uvnitř KDU-ČSL zaznívají hlasy volající po rezignaci předsedy Cyrila Svobody a Unie svobody přemýšlí o opětovném sloučení s ODS. Nemusí to tak nakonec dopadnout, ale možná jsme svědky prvních signálů přeskupu na zdejší politické scéně.

Je páteční poledne a v kulturáku středočeských Zdislavic je nabito k prasknutí. Tři stovky přítomných sedláků sem přilákal vousatý, silnější padesátník v lesnickém kabátě. Zájmu se nelze divit: v čase bojů o výši budoucích zemědělských dotací a sílících družstevnických výhrad proti vstupu do Evropské unie přijel do Česka bruselský komisař Franz Fischler a chce si s nespokojenci promluvit. Od prvních minut je přitom zřejmé, že žádné velké přemlouvání nechystá: „My jsme vyslovili pozvání, volba je ale na vás,“ říká do mikrofonu. „Vy musíte vědět, jestli je pro vás výhodné být v Unii, nebo mimo ni.“

Jak vypadá společnost, kde každý druhý má přes šedesát let? Odpovědi se může dožít leckterý dnešní třicátník. V roce 2050 bude takovou zemí Česká republika.
Změna už ostatně nastává. Osmdesátiletí řídí auta nebo letadla, v nemocnicích podstupují náročné srdeční operace – ještě před pár lety něco nemožného. Všimla si toho i reklama a v posledních letech předvádí nový typ starců: vrásčití, ale zdatní, ve všem se vyrovnají synům. Existují také méně nápadné proměny. Třeba na Praze 8 zavřeli jednu školku a místo ní vzniklo Gerontocentrum.