2002/50
Minulý týden
Dopisy
Zahraničí
Domov
Svět kolem nás
Respekt
Připomeňme si
Jaroslav Spurný
Telička v hnojné pasti
Marek Švehla, Kateřina Šafaříková, Tereza Čapková
Omladina na míru Toyotě
Hana Čápová
Přímá volba znovu ve hře
Ondřej Kundra
Volba prezidentského kandidáta lidovců Petra Pitharta do čela Senátu měla naznačit, kdo by mohl být příští hlavou státu. Sobotní zasedání Ústředního výkonného výboru ČSSD však nečekaně zamíchalo kartami. Místo Otakara Motejla, kterého by podpořily strany vládní koalice, totiž vyslalo do soutěže beznadějného Jaroslava Bureše. Tím se posílila šance, že nástupce Václava Havla nakonec vyberou na podzim v přímé volbě občané.
Hladké zvolení Pitharta šéfem Senátu v prvním kole zapadlo do scénáře, který již delší dobu v parlamentních kuloárech prosazovalo protizemanovské křídlo ČSSD společně s US-
-DEU a lidovci. Podle něj měl být Pithart do čela Senátu vynesen hlasy vládních stran oplátkou za to, že lidovci nebudou tohoto politika kandidovat na prezidenta. První část scénáře se naplnila minulou středu – pro Pitharta hlasovalo 15 senátorů KDU-ČSL, 11 sociálních demokratů, 16 delegátů nově vzniklého klubu Otevřené demokracie (sdružuje především senátory US-DEU a ODA) a zřejmě i tři nezávislí. Část scénáře, která počítala s Pithartovou prezidentskou rezignací, se měla naplnit po sobotním zasedání Ústředního výkonného výboru ČSSD (ÚVV), který rozhodoval, koho z navrhované čtveřice (expremiér Miloš Zeman, ministr spravedlnosti v Zemanově vládě Jaroslav Bureš, ombudsman Otakar Motejl a sociolog Martin Potůček) ČSSD vyšle do prvního kola prezidentské volby. Již dopředu bylo jasné, že to nebude Zeman, navzdory tomu, že drtivě vyhrál v partajním referendu. Expremiér totiž trvá na tom, že bude nasazen až do druhé tříkolové volby v případě, že by kvůli neprůchodnosti ostatních kandidátů hrozilo zemi prezidentské bezvládí.
Jak nám hoří chemičky
Tereza Čapková
Z cesty, jede pán
Hana Čápová
Kultura
Rozhovory
Ekonomika
Komentáře
Ve jménu Stalina
Zbyněk Petráček
Jak nevypadá vražda
Tomáš Němeček
Klony útočí
Josef Greš
A teď Turecko
Kateřina Šafaříková
Zkroťte řidiče
Marek Švehla
Nekončící série smrtelných zranění chodců na přechodech stvrdila drsnou skutečnost: na zdejších silnicích vládne bezohledná síla a zoufale se nedodržují pravidla silničního provozu či slušného chování. Místo apelů, zpřísňování pravidel a tvrdých trestů dávají politici grázlům za volantem volnější ruce a policie na vymáhání dosud platných norem rezignovala. Ostatně tragédie z posledního týdne ukázaly proč.
Jízda autem z Německa či Rakouska bývá velmi poučná. Po přejezdu českých hranic se řidič ocitá v nápadně jiném světě. Najednou je mnohem obtížnější zařadit se do kolony jiných aut, vyjet z vedlejší cesty a vůbec dělat vše, co závisí na toleranci ostatních řidičů. Pohybovat se předepsanou rychlostí přináší absurdní pocit provinění z toho, že překážím ostatním. Vyjet na českou silnici zkrátka znamená vydat se do boje.
Takový je dojem z kabiny auta. Jenže zatímco v něm lze leccos možná i vyhrát, lidé na chodníku jsou předem odsouzeni do role poražených. Základní formulka přežití na českých silnicích zní: nespoléhat se na pravidla hry, nečekat zastání dopravního policisty nablízku, nečekat od řidičů slušnost. Pokud přijde, je to jen příjemné překvapení.