2003/22

Když ve středu 14. května odpoledne přišel Vladimír Železný do své kanceláře na Barrandově, zastihla ho tam nepříjemná zpráva. Před dveřmi stála ochranka, která řediteli oznámila, aby rychle opustil budovu a už se nevracel. Stejnou větu slyšel Železný v minulých čtyřech letech už dvakrát, tentokrát ale zněla nejdůrazněji. Železný si sbalil osobní věci a instituci, za kterou vždy vystupoval jako starostlivý otec, opustil během několika minut bez rozloučení. Od té doby k veřejnosti nepromluvil, třikrát navštívil Senát, všechny žádosti o rozhovor ale odmítl. Jeden z velkých příběhů české porevoluční éry skončil. Anebo ještě ne?

„Koho volíš? Losnu, nebo Mažňáka?“ – „Ale, třeba Bahňáka…“ Takhle se kdysi hoši z Rychlých šípů posměšně vyjádřili k volbě Velkého Vonta a prozradili tak, že jsou cizinci na území Stínadel. Tamní nezletilá mládež totiž brala své volební právo velice vážně. Museli jsme ale čekat více než půl století, než se románový nápad objevil na programu zdejší veřejné debaty. Děti a volby – námět analyzovaný v Evropě už několik let, dorazil do české kotliny v lidoveckém návrhu dát rodičům tolik hlasů, kolik mají dětí.

Těch podobností by asi bylo více, ale v jedné věci se Organizace spojených národů dnes nesporně těší podobné nedotknutelnosti jako kdysi komunismus. Základní myšlenka OSN je správná – zní obecné krédo – nehledě na všechny škody, jež jsou v jejím jménu napáchány. OSN je podle tohoto přesvědčení smysluplná už proto, že funguje jako fórum, kde se státy světa mohou setkávat jako rovný s rovným, sjednocovat své zájmy a snažit se společnými silami udržet mezinárodní mír. A z principu smysluplné pak musí být i politbyro moudrých v podobě Rady bezpečnosti, které nad tím vším bdí.