2003/29

Britská kapela Radiohead způsobila malou hudební revoluci, ale není lehké ji popsat. Muzikanty ani jejich fanoušky nespojuje žádná móda či životní styl, nezaplňují média zprávami o svých kokainových večírcích ani urážkami konkurenčních kapel, dokonce se zdá, že se dali dohromady spíše shodou okolností než vlivem generační přitažlivosti. Přesto dokázali Radiohead koncem 90. let zbavit jediným albem namyšlený styl britpop nadvlády nad hudební scénou a vrátit do pop-music tvůrčí potenci.

Leon Uris je jedním z významných autorů poválečné vlny americké židovské literatury. Jeho tvorba nedosahuje intelektuální hloubky například Saula Bellowa, morálních alegorií Bernarda Malamuda či verbální pyrotechniky Philipa Rotha, svým románem Exodus však navždy poznamenal historii světového písemnictví. Zřídkakdy bylo nějaké dílo tak opěvováno i zatracováno zároveň. V USA se Exodus stal po Severu proti Jihu Margaret Mitchellové největším bestsellerem a byl přeložen do téměř 50 jazyků. Před třemi týdny, 21. června, jeho tvůrce zemřel.

Poprvé v moderních dějinách se před touto zemí otevírá jedinečná šance – podílet se respektovaným hlasem na tvarování Evropy. Aby to mohla udělat, musí mít jasno ve svých vizích, ve svých „národních zájmech“. Zatím ještě nebyly rozpoznány. Ale příprava evropské ústavy, na níž se už Češi podílejí, tlačí společnost k diskusi, jakou dosud nepoznala.

Kouzelnický učeň Harry Potter započal před šesti lety svou kariéru v románech J. K. Rowlingové sympaticky skromně, díl od dílu však jeho světový věhlas rostl, až se stal čímsi trochu monstrózním. Zdaleka už není jen chlapeckým hrdinou svižně napsaných příběhů pro děti, ale také obchodním artiklem, který podléhá úplně jiným zákonům, než jaké autorka předepsala své imaginární říši. Pro čtenáře se stal předmětem bezmála náboženského kultu, jeho jméno však zároveň jako obchodní značka označuje zcela světské zboží, jako jsou trička nebo budíky.

Írán má za sebou těžký týden. Ulice Teheránu i dalších měst v jeho polovině zaplnily tisíce demonstrantů, kteří se hlasitě dovolávali reforem. O pouhý den později navíc jih země postihlo ničivé zemětřesení, jež pobořilo řadu vesnic a pohřbilo v jejich troskách několik lidí. Přesto však Íránce nejvíce zasáhla zpráva, jež k nim dorazila ze Singapuru: siamská dvojčata Lále a Ladan Bijaniovy nepřežila operaci, do níž vkládala naději, že jim po téměř třiceti letech konečně přinese samostatný život a možnost pohlédnout si do očí.

VOJTĚCH NOVOTNÝ (39) pochází ze Svratky. Vystudoval biologii na Palackého univerzitě v Olomouci. Zabývá se ekologií a evolucí vztahů mezi rostlinami a býložravým hmyzem, zejména v tropických ekosystémech. Své výzkumy zahájil na Entomologickém ústavu AV v Českých Budějovicích a poté pracoval v akademických institucích či pralesích Velké Británie, USA, Panamy, Guayany a Vietnamu. Posledních devět let žije střídavě na březích Vltavy a Bismarckova moře a dělí svůj čas mezi studium ekologie hmyzu v Entomologickém ústavu AV ČR, přednášení tropické ekologie na Biologické fakultě Jihočeské univerzity a vedení výzkumné biologické stanice v zálivu Nagada na Papui-Nové Guineji.

Než uplyne dnešní den, překřižují zeměkouli konvoje se zbraněmi v hodnotě sedmi set milionů dolarů. Stejně tomu bylo včera a bude zítra. Ročně se ve světě prodá zbraní za dvě stě miliard dolarů. Pramínek peněz z těchto karavan teče i do Čech. Problémem je, že ruce, ve kterých zdejší „speciál“ končí, jsou často hodně špinavé. A že ten výnosný obchod se smrtí nikdo příliš nekontroluje.

Za každým velkým útokem teroristů ve světě se dnes, přímo či nepřímo, hledá Al Kajda. Ve srovnání s jejími akty, neblaze známými od druhé poloviny 90. let a vrcholícími v tragédii z 11. září 2001, působí některé starší, leč rozsahem podobné, činy jako dílo solitérů. Přitom až po letech mravenčí práce vyšetřovatelů a zpravodajských služeb se u nich může prokázat výraznější provázanost s „osou zla“, než by se před desítkou let zdálo. V pátek si svět připomene deváté výročí výbuchu v Buenos Aires, kdy ve zničeném středisku tamní židovské komunity našlo smrt 85 lidí.

Budete mou prioritou
Jedni Bushovi při jeho cestě po Africe tleskali, druzí mu spílali

Na počátku byl Usáma bin Ládin, dalo by se říct o cestě amerického prezidenta George W. Bushe do Afriky minulý týden. Nebýt útoků z 11. září 2001, vláda Spojených států by se dnes asi nesnažila tak vehementně deklarovat svou ochotu pomáhat chudým chaotickým zemím, jež se mohou – jako například Somálsko, Keňa, Tanzanie, Maroko nebo Malawi – stát útočištěm pro globální teroristické skupiny. Projevem této snahy je balík ve výši deseti miliard dolarů, jimiž chce Washington po dobu příštích tří let podporovat státy, jež učiní kroky směrem k demokracii.
Kromě toho však americký prezident často také mluvil o boji s AIDS a uvolnění obchodu. Ale hned zpočátku vtiskl své cestě ještě jinou pečeť.

Počátkem roku 2001 dostaly dvě studentky pražské fakulty tělesné výchovy a sportu neobvyklý úkol: představitelé českého olympijského hnutí je požádali, aby zjistily, zda je Praha schopna uspořádat olympijské hry. Vloni v létě byly obě diplomové práce hotové a po roce má nenápadný začátek snu o pořádání olympiády nečekané pokračování. „Přesvědčily mne, že uspořádat hry v roce 2016 je v Praze reálné,“ říká místopředseda Českého olympijského výboru pro ekonomiku Karel Bauer. Vzápětí jeho lidé rozjeli lobbování u komunálních politiků a velkolepé plány se šíří dál. Předminulý čtvrtek primátor Pavel Bém na pražském zasedání Mezinárodního olympijského výboru prohlásil, že se Praha chce ucházet o pořadatelství letních olympijských her v roce 2016 nebo 2020. Otazníků je ale celá řada.

Za normálních okolností by lékařka z Veselí nad Lužnicí Taťána Jirousová možná v tyto dny opouštěla vězení. Její šťastnou hvězdou byl ale poslanecký průkaz v kapse. Když dvanáctého prosince 2000 chvátala ráno svou oktavií do práce, jela po jedné z pražských ulic tak rychle, že dostala smyk a z přechodu pro chodce smetla sedmdesátiletou ženu. Ta naštěstí střet jako zázrakem přežila, i když s vážným zraněním, a policie začala komunistickou poslankyni stíhat za těžké ublížení na zdraví. Dlouho ale nestíhala. Vše skončilo po dvou měsících, kdy se případ Jirousové dostal na pořad jednání pléna Poslanecké sněmovny. „Nebylo to na přechodu, vyhýbala jsem se psovi a ta paní mi tam vběhla,“ tvrdila v rozporu s policejním protokolem poslankyně Jirousová svým kolegům. Jenom třetina z nich potom zvedla ruku pro odebrání poslanecké imunity a paní Jirousová tím má nadosmrti od policie pokoj.

Nová vláda ještě ani nedostala důvěru poslanců, ale ministryně školství Petra Buzková už měla o své pravé ruce jasno. Z kanceláře rakovnického starosty se do křesla jejího prvního náměstka stěhoval Václav Pícl (42). Veřejnost ho znala především jako muže, jenž necelé dva roky předtím sprostě nadával městským strážníkům, kteří se ho odvážili napomenout při nočním opileckém vyvádění, a oháněl se přitom poslaneckou imunitou. Dokázal také zdatně shánět peníze ze státního rozpočtu na nejrůznější investice pro svůj volební obvod. Právě skandál kolem jedné z těchto staveb upozornil na fakt, že nový náměstek si s sebou do úřadu přivedl muže, který doma na rakovnické radnici vybíral od projektantů výpalné.