2003/28

Minulý týden proběhla médii zpráva, že sochař David Černý vystavil v plenéru pražské soukromé galerie Futura své nové provokativní dílo: dvě bílá pětimetrová torza zhruba od pasu dolů, k jejichž gigantickým zadnicím vedou žebříky. Zvědavý návštěvník může vystoupat až k řitnímu otvoru, zastrčit do něj hlavu a symbolicky vykonat rituál lezení do zadku.

Měla tvář, kterou si musel každý zapamatovat. Nejenom z filmů nebo z divadla. Všimli bychom si jí, i kdyby se Katharine Hepburnová ne-proslavila, a poznali bychom ji pravděpodobně i v anonymním davu velkoměsta. Nebyla klasicky krásná, ale byla noblesní, přirozená a zářivá. A zářila v pětadvaceti stejně jako v osmdesáti. Hepburnová ztělesňovala mýtus o chytré, přitažlivé a samostatné moderní ženě, která dokáže nemožné: být sama sebou a zároveň žít pro druhé.

„Harry Potter dobyl francouzská knihkupectví“, napsal palcovým titulkem minulý týden deník Le Monde. Vzhledem k celoplanetární potterománii celkem banální věc, kdyby tu však nebylo jedno ale. Nejnovější pokračování příběhu čarodějnického učně je historicky první knihou v angličtině, která se dostala do čela seznamu nejprodávanějších titulů ve Francii. Pro zapálené ochránce francouzštiny to znamenalo jediné: další ránu Moliérově mateřštině. Už o pár dní dříve francouzští poslanci probírali zprávu o jazykové rozmanitosti v Unii a vyslechli si neradostnou zvěst. Evropa se nezadržitelně mění v anglicky mluvící zónu.

Boje v ulicích byly noční můrou vojenských odborníků před zahájením útoku na Irák v březnu tohoto roku. Mnozí malovali čerta na zeď, že Bagdád vejde do dějin jako „Saddámograd“. Válečná akce sice poté skončila mnohem rychleji, než se čekalo, jenže můry se začaly naplňovat nyní, dva měsíce po ukončení hlavních vojenských operací.

Před dvěma lety přišel do Česka nový ruský investor. Sumou, za niž v zemi nakoupil nemovitosti (kolem 150 milionů korun), se neliší od řady jeho krajanů, kteří investují do domů a hotelů v Karlových Varech a dalších městech. Přesto zasluhuje větší pozornost. Je jím totiž bývalý náměstek ruského ministra dopravy Vladimír Ilin. A ruským ministerstvem dopravy nyní otřásá shodou okolností skandál miliardových podvodů, zvýhodňování konkrétních firem a nákupů luxusních aut a bytů pro ministerské úředníky.

Čína si vydechla – epidemie SARS se stala minulostí. Obyvatelé Říše středu na ni ale jen tak nezapomenou. Zdá se totiž, že jejich každodenní život ovlivní více, než si dokázali představit. Otazník se nevznáší nad ničím menším než vyhlášenou čínskou kuchyní a tradiční medicínou. Poté co se objevilo podezření, že rozšíření viru mohou mít na svědomí cibetky, totiž úřady začaly pilně vydávat zákony, které zakazují lov, prodej i vědomé pojídání divokých zvířat. Labužníkům i vyznavačům orientální léčby se tak objevují vrásky na čele

Malíř, grafik a restaurátor JIŘÍ SOPKO se narodil roku 1942 v Dubovém na Podkarpatské Rusi. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér J. Hurníka a A. Pelce) – později zde na čas působil jako odborný asistent v ateliéru J. Smetany, od roku 1990 je profesorem, od letošního února pak rektorem této vysoké školy. Má za sebou řadu samostatných i kolektivních expozic doma i v cizině, jeho zatím poslední souborná výstava proběhla letos v Jízdárně na Pražském hradě (společně s výstavou sochaře Karla Nepraše).

Co nejdůležitějšího přinesou východoevropští kandidáti do Evropské unie? Chudobu svých Romů. Zní to jako bonmot, ale podle Světové banky je to čirá pravda. „Životní podmínky východoevropských Romů jsou strašné. Něco se musí stát,“ oznámili američtí vědci na schůzce ekonomických a politických elit svolané Světovou bankou minulý týden do Budapešti. Zhruba ve stejné době českobudějovičtí radní oznámili, že se připojí ke svým kolegům ze Slaného a začnou z městských bytů stěhovat pod širé nebe všechny romské dlužníky na nájemném. Co jiného s lidmi, kteří nejsou ochotni řádně platit za byt? – vysvětloval starosta Slaného Ivo Rubík tisku, proč v jeho městě končí na ulici děti a těhotné ženy. Ne všichni to považují za dobrou metodu.

Sedm finalistů vybraných radními pro souboj o křeslo generálního ředitele České televize potvrdilo zvláštní věc: šanci řídit zdejší veřejnoprávní médium dostávají už léta s pravidelností jen lidé, kteří místo energie a nápadů nabízejí jen ospalost a nudný průměr.
Na první pohled připomínala volba finalistů minulou středu na Kavčích horách spíš abiturientský večírek.

Někdejší generální sekretář ministerstva zahraničí Karel Srba dostal za přípravu vraždy novinářky Sabiny Slonkové osm let vězení. Soudce krajského soudu v Českých Budějovicích Slavomír Cirhan byl velmi shovívavý.

Ministr kultury Pavel Dostál rozjel mohutnou kampaň za záchranu Čech ze spárů Františka Kinského. Potomek známého šlechtického rodu totiž vyhrál jednu ze svých celkem 157 žalob, kterými se tady domáhá majetkové restituce. Ministr tomu chce zabránit a vytáhl těžké zbraně: nátlak na soudní moc a chytlavé strašáky česko-německé minulosti.

Nemine týden, abychom neslyšeli nějaké nářky o tom, jak se v téhle zemi těžce žije. Poraženými či alespoň ohroženými se na české cestě ke kapitalismu cítí zemědělci, železničáři, učitelé, penzisté, odborářští vůdcové. Někdy je slyšet pravda (jako třeba od učitelů), často přehánění, jinde se vysloveně lže. Obecně ale platí, že třináct let staré vykročení do světa svobody a volné soutěže nápadů a schopností tady má pouze jedinou skutečnou oběť. Tou jsou Romové.