2003/37

Má veřejnoprávní televize vytvořit současný dokument o soudech s komunistickým mučitelem politických vězňů Aloisem Grebeníčkem, nebo spíše historický o Římanech na Moravě? Zdá se logické začít u aktualit. Ty přece nejvíc hýbou společností, které veřejnoprávní médium slouží. Dramaturgové brněnského televizního studia si ovšem myslí opak. Téměř rok úspěšně odmítají námět přední české scenáristky a dokumentaristky Kristiny Vlachové, která chce důkladně zmapovat právě Grebeníčkovu kauzu. Jejich vlastní nápady, které letos nabídli do centra v Praze, jim přitom na Kavčích horách nepřijali právě proto, že šlo o historické exkurzy bez jakékoli vazby na dnešek. „Vrátili jsme jim dvě třetiny témat a musí nám vymyslet nová,“ říká hlavní dramaturgyně ČT pro dokumenty a publicistiku Alena Müllerová. Zařadí tedy Brno konečně do výroby dokument o Grebeníčkovi?

Nadmíru zajímavou možnost konfrontace fotografické tvorby dvou kulturně i geograficky vzdálených mocností nabízí v těchto dnech Praha. S titulem O tělech a jiných věcech probíhá do 28. září v Městské knihovně ambiciózní přehlídka německé fotografie 20. století, o pár stovek metrů dál v Galerii Rudolfinum se k ní minulý týden přidala expozice současné čínské fotografie nazvaná Podivné nebe. Organizátoři obou výstav pracovali zcela nezávisle a nechtěli nabízet paralely, přesto se tentokrát vyplatí Asii s Evropou porovnávat.

Minulý týden začalo Nizozemsko vydávat v lékárnách marihuanu na předpis. Rekreační droga, kterou čínská medicína používá už několik tisíc let, odstraňuje podle lékařů nevolnost provázející chemoterapeutickou léčbu rakoviny. Pacienty s AIDS zbavuje nechutenství, snižuje vnitrooční tlak při zeleném zákalu a svalové křeče při úrazech páteře a v neposlední řadě pomáhá nemocným s roztroušenou sklerózou.
Nákup konopí v pětigramovém balení po zhruba 50 eurech omezuje v březnu schválený „opiový“ zákon na pacienty, u kterých selhala konvenční léčba. Zelený řapíkatý symbol společenské revolty 60. let – který holandští lékaři nedoporučují kouřit, ale pít ve formě čajů – by navíc nemocným měla hradit zdravotní pojišťovna.

ANDREJ GIŇA se narodil roku 1936 v Tolčemeši (Slovensko). Po válce se jeho rodina odstěhovala do Čech, dnes bydlí, stejně jako mnoho jeho příbuzných, v Rokycanech. Vyučil se slévačem, po studiu na zdravotnické škole působil jako vojenský zdravotník, pak se vrátil k řemeslu. Patří k nestorům romské beletrie. Charakteristickými znaky jeho próz jsou inspirace folklorem, laskavý humor a intimní znalost prostředí, které zobrazuje. Jeho tvorba, v níž se snaží zaznamenat romskou orální slovesnost, přežívající ve vzpomínkách staré generace, je srovnatelná s ranou fází literatury psané v jidiš – svět štetlu a osady má mnoho společného. Stejně jako klasici jidiš pohlíží na zanikající svět své komunity lehce romantizujícíma očima.

Před deseti lety zemřel Pavel Tigrid

V manhattanské redakci listu The New York Times není těžké uvěřit, že jste se ocitli v jedné z nejúctyhodnějších mediálních institucí světa. Na patře, kde se nachází hala domácího zpravodajství, vás na úvod návštěvy zavedou do úzké dlouhé chodby, jejíž stěny zdobí portréty laureátů Pulitzerovy ceny z řad bývalých i nynějších novinářů listu. V New York Times nasbírali na osmdesát ocenění, a tak se na vás průvodce – sám bývalý reportér deníku – na konci uličky slávy jen usměje, jako by říkal: „Ještě nějaké dotazy nebo pochyby?“
Průvodce zkrátka ani náznakem nepřipustí, že by lidé mimo redakci mohli její práci rozumět, nebo ji dokonce ovlivňovat. Jenže s touto sebestředností bude brzy konec. Největší americký deník letos na jaře zasáhla těžká rána. Vyšlo najevo, že si jeden redaktor svoje články vymýšlel. List proto nyní zavede institut redakčního ombudsmana.

Günter Wallraff, snad nejznámější západoněmecký investigativní novinář, čelí obvinění, že před třemi desetiletími spolupracoval se Stasi, tedy s tajnou policií komunistické NDR. Je to pro něj potupné – místo aby ve svých 61 letech v poklidu kráčel na novinářský Parnas kvůli svým dodnes věhlasným reportážím ze 70. a 80. let o zneužívání tureckých přistěhovalců nebo o špinavých praktikách, k nimž se uchylovala redakce největšího bulvárního deníku Bild, musí se bránit nařčením, že svá strhující odhalení vlastně dělal na zakázku bolševiků, protože se jim hodila do krámu. Wallraff se brání tím, že vědomou spolupráci popírá. Jenže jeho obhajoba nepůsobí příliš přesvědčivým dojmem.

Světová jednička v expresní poště DHL oznámila minulý týden, že své evropské řídící centrum přesune ze Švýcar a Británie do Prahy. Příští rok v květnu už nabídne práci více než pěti stovkám většinou vysokoškolsky vzdělaných lidí, do konce roku už jich bude zaměstnávat kolem tisíce. DHL bude v Česku investovat několik miliard korun (přesnou částku zatím nezveřejnila). Podle konzultační firmy Ernst & Young to bude největší světová investice v oboru informačních služeb za poslední dva roky. Ve stejné době zveřejnila OSN každoroční studii o investicích ve světě. Střední Evropa zůstala jedním z mála regionů, kde navzdory útlumu světové ekonomiky investice rostou. Konkrétně do Česka přinesli investoři 9,3 miliard dolarů (279 miliard korun), což je velmi příznivý výsledek.

Ondřej Gregor (19) z Bílavska zabil před dvaceti měsíci svého otce. Násilnického alkoholika, který léta bil a ponižoval své tři děti i manželku. Při jedné z takových scén se Ondřej postavil na obranu matky a Jaroslav Gregor pranici nepřežil. Jeho syn byl za to loni odsouzen k pěti letům vězení. Rodina i většina občanů Bílavska požádali okamžitě po vynesení rozsudku prezidenta Václava Havla o milost. Řízení si ale na ministerstvu spravedlnosti vyžádalo několik měsíců, a o milosti bude rozhodovat současná hlava státu – Václav Klaus. Na jeho shovívavost si Ondřej velké naděje dělat nemůže – nový prezident zatím rád zdůrazňuje, že milost ještě nikomu nedal, a všechny žádosti šmahem zamítá.

Po letech váhání a pochyb začala vláda vážně testovat možnosti obrany proti stárnutí zdejší populace. I střízlivé odhady totiž varují před zásadními potížemi na českém trhu práce už za dvě desítky let. Lék je známý: imigrace. Ale noví příchozí to zatím mají v uzavřené postkomunistické společnosti těžké. Ministerstvo práce a sociálních věcí proto rozjelo projekt, který má postupně mapovat šance a hledat další cestu.

Kdo z ministrů má největší vliv v té části ekonomiky, kterou ještě vlastní stát? V předchozích vládách to bývali šéfové financí nebo průmyslu – ve vládě Vladimíra Špidly se však tímto nejmocnějším mužem stal ministr vnitra. Stanislav Gross a jeho poradci ovlivňovali výběr šéfa Českého Telecomu, zabývají se chystaným prodejem hnědouhelných dolů a zatím poslední ukázka Grossova vlivu přišla minulý týden, kdy díky ministrovi vnitra zasedl jeho přítel Jaroslav Tvrdík do čela Českých aerolinií.

Na počátku minulého týdne překvapila sociálnědemokratická ministryně zdravotnictví MUDr. Marie Součková veřejnost nečekaným sdělením: čeští pacienti si mají za návštěvu u lékaře připlácet. Současně oznámila záměr snížit počet nemocnic pro akutní péči na polovinu – z druhé poloviny by se měla stát zařízení pro péči o dlouhodobě nemocné. Poměrně razantní návrhy samozřejmě vyvolaly velkou pozornost jak veřejnosti, tak lékařů. Zejména první část těchto návrhů znamená prolomení určitého tabu, a to z neočekávané strany.