2004/1

Za kulturní centrum platila dřív Paříž, dnes odcházejí mladí umělci do Berlína nebo New Yorku. Že se za uměleckou kariérou vyplatí odejít i na Sibiř, kterou má běžný Středoevropan spojenou hlavně s gulagy a třicetistupňovými mrazy, potvrzuje příběh české loutkoherečky Dany Ibragimovy. Už třetí sezonu hraje v divadle Skazka v dálném Abanaku a domů nijak nespěchá.

Jednou z nejspolehlivějších cest, jak Romové dokáží vyvolat v bílé majoritě pozitivní odezvu, je hudba: čardášem se obvykle nechá rozparádit i ten, kdo jinak své snědé sousedy špatně snáší. Je tedy jen dobře, že v pop-music září romské hvězdy jako Věra Bílá či španělští Gipsy Kings, kteří kombinací exotičnosti a posluchačské přijatelnosti pomáhají stavět most mezi oběma komunitami. Ve stínu těchto superstars ale zůstává nepovšimnuta řada zpěváků, jejichž projev je sice méně snadno stravitelný, ale o to autentičtější a originálnější. Jedním z takových málo známých drahokamů je Ján „Áčo“ Slepčík – třiapadesátiletý muž, jemuž skladatelský talent a kytarové umění vynesly přezdívku „český Django Reinhardt“. Poslední adventní neděli si Slepčík zahrál v komponovaném pořadu v Betlémské kapli na Žižkově a přilákal i obecenstvo, které v kostele Vánoce obvykle nevítá.

Jako vždycky kolem Nového roku objevují se i letos v médiích výsledky nejrůznějších anket vyhlašujících událost či osobnost právě uplynulých dvanácti měsíců. Každoroční krále má sport, umění i podnikání. Mistry prozaičtějších profesí – nejlepší vlakovou průvodčí, popeláře nebo řezníka nikdo nevyhlašuje. Věda se této pochybné výsadě těší a nejeden badatel se může pyšnit autorstvím „objevu roku“. Často bývá vítěz jen jednookým králem říše slepců, protože na nejdůležitější objevy při anketách nedojde.

Novoroční předsevzetí neztrácejí popularitu. Mohou samozřejmě vypadat různě a může za nimi stát různý stupeň odhodlání. Studentka Vysoké školy uměleckoprůmyslové Silvie Vondrejcová (27) z Náchoda to před rokem vzala naprosto vážně. Vymyslela si na sebe šest měsíčních dobrovolných, zdánlivě jednoduchých sebeomezení, která jí ale na další půlrok značně zkomplikovala život. Každé omezení, které zrovna vládlo její existenci, oznamovala lidem v okolí nápisem připevněným na těle.

PETR CZASCH (43) se vyučil zedníkem, dělal mistra a později stavbyvedoucího. Začátkem 90. let založil v Bruntále stavební firmu Czasch, kterou nyní nečekaně předal svým pěti zaměstnancům. Pokouší se prosadit do zákona o veřejných zakázkách ve stavebnictví požadavek, aby byla dokumentace po oznámení o výběru nejvhodnějšího kandidáta veřejně přístupná. Žije v Karlovicích, je podruhé ženatý, má sedm dětí.

A je to tady. BSE v USA. Tato podivně znějící zkratka znamená tolik, že ve Spojených státech byl zaznamenán první případ krávy nakažené bovinní spongiformní encefalopatií (BSE). Neléčitelnému postižení kravského mozku s možným přenosem na člověka v podobě Creutzfeldt-Jakobovy choroby (CJD) se hovorově říká nemoc šílených krav. Země proslulá hovězím masem a zosobňující hovězinu v podobě hamburgerů byla této choroby až dosud ušetřena. V květnu byl sice zaregistrován první případ v Severní Americe, ale to bylo v kanadské provincii Alberta. Evropa, zejména Velká Británie, si na BSE už zvykla – nicméně nezvykla si na to, že v postižených regionech bývají preventivně vybíjena celá stáda zdravého dobytka. Spojené státy si zvykat teprve začínají a o vybíjení se dosud nemluví. Zmíněný první případ byl publikován 23. prosince a už o dva dny později ověřen v anglické laboratoři. V Evropě zpráva víceméně zapadla na pozadí Vánoc. Ale v USA vévodila titulním stranám novin.

Srí Lance hrozí, že přijde o čtyři a půl miliardy dolarů určené pro rekonstrukci válkou zničené země, které na příští tři roky přislíbili účastníci mezinárodní dárcovské konference konané v červnu v Tokiu. Po 4. listopadu, kdy hlava státu Čandrika Kumaratungová využila návštěvy premiéra Ranila Vikremasingha ve Washingtonu, vyhlásila výjimečný stav a převzala ministerstva obrany, vnitra a informací, se oba tito lídři sešli už pětkrát, ale k urovnání jejich sporu to nevedlo. Vikremasinghe, vůdce Sjednocené národní strany (UNP), se nadále chce dohodnout s tamilskými povstalci na posílení autonomie jejich území a ukončit tak násilí, které vypuklo před dvaceti lety a dosud si vyžádalo 65 tisíc životů. Kumaratungová, předsedkyně Strany svobody (SLFP), podobný krok odmítá. Podle ní to znamená přílišné ústupky.

Už za čtyři dny vstoupí do praxe první fáze reformy veřejných financí, která má děravé státní kase v příštích třech letech přinést okolo 200 miliard korun a zastavit zadlužování státu. Už nadcházející rok však přinese řadu změn do života tisíců zdejších soukromníků. Zavádí jim povinnou minimální daň, zvyšuje zdravotní a sociální pojištění a většině z nich ukládá povinnost vést složitější účetnictví. Několik desítek služeb se navíc přesune ze snížené do základní sazby DPH.
Většina těchto novinek vyplývá z přijetí pravidel EU a parlament je schvaloval postupně během letošního roku. Překvapivé proto je, že jen zlomek živnostníků si zatím spočítal, jak se jich reforma dotkne a o kolik více naúčtují těm, kdo jejich služby a výrobky nakupují – tedy nám všem.

Protiatomová koalice starostů dvanácti obcí nesouhlasících se stavbou úložiště jaderného odpadu na jejich katastrech měla nečekaně rychlý úspěch. Občanské sdružení Jaderný odpad – děkujeme, nechceme! vzniklo počátkem prosince – a už čtrnáct dní poté dostaly radnice všech vytipovaných obcí dopisy od státu. Správa úložišť radioaktivních odpadů v nich popisuje svou představu dalšího postupu. Tam, kde lidé s úložištěm zásadně nesouhlasí, budou na pět let zastaveny všechny práce a průzkumy, které se stavbou souvisejí. Naopak komunitám, jejichž obyvatelé si svým odporem nejsou tak jisti, nabízí Správa výměnou za možnost pokračovat dál v průzkumech blíže neurčený „rozvojový program“.

Konec letošního roku nebyl příliš šťastný pro tři mladé sprejery z Ústí nad Orlicí. Večer na Mikuláše je zatkla policie pro podezření, že na betonovou protihlukovou zeď místního sídliště nastříkali nápisy REMOAMEN a PIL. To jim vyneslo obvinění ze zločinu poškozování cizí věci, a když se druhý den sešlo místní zastupitelstvo, žádali jeho členové pro trojici studentů exemplární tresty za „vandalismus“. Bude-li třem mládencům jejich dílo dokázáno, mohou podle současného zákona dostat až osm let žaláře, stejně jako třeba pachatel brutálního znásilnění. Policie však zatím o jejich vině nemá přesvědčivé důkazy.

Přestože tento týdeník většinou nemá potřebu obšírněji komentovat sportovní žebříčky či úspěchy, vítězství Pavla Nedvěda v soutěži o letošní Zlatý míč je výjimkou.
Nedvědova cesta k titulu nejlepšího fotbalisty roku 2003 hrajícího v Evropě je vlastně jakousi českou variantou amerického snu o poctivě vydřené proměně chudého hocha v boháče či prezidenta. Nedvědova klikatá a poučná pouť začala ve Skalné u Chebu, kde se narodil do rodiny českých poválečných přistěhovalců z rumunského Banátu. Rumunští Češi se po návratu do Čech cítili odstrčeni a jejich další generace se proto snažily co nejvíce zapadnout do místních poměrů. Přesto – nebo právě proto – se jim podařilo vyniknout jen velmi zřídka. Pavel Nedvěd měl ale kromě talentu i dostatek trpělivosti a štěstí. K vrcholu stoupal postupně, trenéři ho jako dítě a mladíka drželi při zemi, když třeba rozmluvili organizátorům turnaje v Chebu, aby jej vyhlásili nejlepším hráčem, nebo když bránili příliš rychlému přestupu do hvězdné Sparty. Nedvěd žil dlouho ve skromných poměrech, bydlel u trenéra, tvrdě pracoval bez jasnější vidiny strmé kariéry. Ještě začátkem devadesátých let vydělával ve Spartě deset tisíc korun.

Řekněme to na úvod a otevřeně: rok 2003, pokud jde o vývoj ve světě, byl pro nás špatný. Nejde o českou zahraniční politiku. Ta si po většinu roku – až na výjimky, dané spíše spory a nejasnostmi na domácí scéně – vedla v klíčových rozhodnutích celkem dobře. Dokončila jednání o členství v Evropské unii, které bylo stvrzeno referendem. Ve sporech o ozbrojený zásah v Iráku byla solidární s NATO, do Zálivu vyslala vojáky a politicky podpořila Spojené státy. Při jednáních o evropské ústavě vystupovala uměřeně a zvolenou strategií a taktikou to nebyla ona, kdo způsobil fiasko na prosincovém bruselském summitu. Proč tedy mluvit o špatném roce?