2004/40

V Německu se nyní vášnivě diskutuje o filmu ze života Adolfa Hitlera, v němž se tvůrci snažili nasadit vůdci alespoň trochu lidskou tvář. Polidštění by si jistě přálo více temných osobností nejen nacistické éry a žádost o pochopení se často ozývá také z řad umělců, kteří ve svízelné době chytili příležitost za pačesy a věrně sloužili tyranii. Mírná česká společnost vystavuje odpustky vcelku ráda, někdy taková rehabilitace ovšem dokáže tak trochu pokřivit historii. To je bohužel případ inscenace E. F. B. – Kladivo na divadlo, která měla premiéru minulý pátek v pražském Divadle Archa. Tým režiséra Jiřího Pokorného se v ní pokusil nastínit nový pohled na život a dílo Emila Františka Buriana (1904–1959) – talentovaného českého divadelníka, hudebního skladatele a horlivého přisluhovače stalinismu.

„Raúl Rivero je neobyčejně vtipný a zábavný člověk, dobře si na něj vzpomínám. Chodili jsme spolu na čtení poezie a na večírky,“ naklání se ke mně v tramvaji náš zbrusu nový kubánský učitel španělštiny Manuel García a prohlíží si obálku knihy, kterou držím v ruce. „Sedí ve vězení,“ opáčím. „Ano, já vím,“ smutně pokrčí mohutnými rameny Manuel. Naštěstí není sám, kdo na Raúla Riveru nezapomněl.
V pražské kavárně Square se totiž minulý pátek sešla spousta politiků, bývalí prezidenti, velvyslanci, umělci, nakladatelé, překladatelé a organizátoři celé akce ze Společnosti Člověk v tísni. Všichni přišli předat symbolický vzkaz devětapadesátiletému novináři, spisovateli a básníkovi, jenž se nemohl dostavit. Spolu s dalšími sedmdesáti pěti lidmi padl do osidel loňských masových zatýkání na Kubě. Hosté v kavárně vítali český překlad Riverovy knihy Důkazy spojení a celou prosklenou elegantní místností vibrovala jednoduchá věta: Myslíme na tebe.

Otázka nastolená v titulku se nyní stále častěji řeší ve Spojených státech, kde se dokonce stala součástí prezidentské kampaně. Posledním případem, jehož rozuzlení je ze strany příznivců medicínského využívání konopí napjatě očekáváno, je kauza dvou kalifornských pacientek Angely M. Raichové a Diany Monsonové, které se dožadují legálního přístupu ke konopí – to jim poskytuje úlevu od nepříjemných stavů po léčbě rakovinného mozkového nádoru. Koncem června rozhodli soudci Nejvyššího soudu, že se tento případ dostane v zimě na pořad jejich jednání. Již dnes se dá předpokládat, že ústředním bodem bude otázka, zda má federální vláda pravomoc určovat jednotlivým státům, zda smí poskytovat konopí k léčbě.

Luis Alberto Monge (uprostřed) se narodil roku 1925 v Palmares v rodině chudých zemědělců. Vystudoval střední školu. Do politiky vstoupil velice mladý: v devatenácti letech působil v čele Konfederace pracujících, o pět let později se stal nejmladším kostarickým poslancem. Když mu bylo 25, patřil k zakladatelům strany Liberación Nacional (Národního osvobození), která je dnes druhou nejsilnější stranou v zemi. Byl premiérem, pracoval v diplomatických službách. Ve funkci prezidenta Kostariky (1982–86) proslul ostrou kritikou diktátorských režimů, zásadami nevměšování a neutrality, které prosazoval, a také odvahou: těžkou ekonomickou krizi, jíž na počátku 80. let Kostarika procházela, se podařilo zvládnout díky jeho rozsáhlým ekonomickým, zemědělským a vzdělávacím reformám. Dnes stojí v čele Centra demokratických studií Latinské Ameriky a věnuje se problematice zemědělství, ekoturismu a obrany lidských práv. Před několika dny přijel do Prahy na zasedání Mezinárodního výboru pro demokracii na Kubě, kterou připravila organizace Člověk v tísni.

V Rusku utahuje prezident Putin čím dál víc šrouby, varují západní novináři. Nejprve si ochočil hlavní média, pak ovládl parlament a teď – v rámci „bezpečnostních opatření“ po masakru v Beslanu – hodlá osekat další demokratické výdobytky: dosud volené regionální gubernátory zamýšlí napříště jmenovat sám. A ještě jako by toho přitvrzování pořád nebylo dost.
Současnou atmosféru v ruské metropoli z pohledu občanů se snaží zachytit následující text. Jeho autor pobýval v Moskvě předloni a znovu na několik měsíců letos. Některé posuny a proměny přitom nešlo přehlédnout.

Nejreformnější země roku 2003 – Slovensko – má slušnou šanci získat tento lichotivý titul i v letošním roce. Minulý týden schválil parlament všechny zákony, kterými chce ministr zdravotnictví Rudolf Zajac reformovat tento upadající sektor. Zajacova reforma přitom – na rozdíl od všech předchozích pokusů – nemá za cíl jen kosmetické změny. Místo osekávání uschlých větví nemocného stromu míří tentokrát přímo ke kořenům. S trochou nadsázky se dá říct, že socialistické zdravotnictví konečně nahradí skutečně tržní vztahy.

Tento týden slaví ČLR pětapadesáté výročí svého založení. V předvečer jubilea zaznamenalo čínské vedení dva výrazné úspěchy – bez problému ustálo polodemokratické parlamentní volby v Hongkongu a dovršilo historicky první poklidný transfer moci z tzv. třetí na čtvrtou generaci komunistických vůdců. Po více než půl století se komunistický režim dostává do jakéhosi politického ekvilibria – jeho nejvyšší představitelé konečně dosáhli přibližného konsenzu v otázce dalšího směřování země i v postoji k demokratizačním tlakům ve společnosti.

Je to trh, o kterém se v České republice zatím málo píše a mluví. Přitom má miliony zákazníků a rychle rostoucí balík peněz, v současnosti odhadovaný na 30 miliard dolarů. Oč jde? O vysokoškolské vzdělání. Vývoj se v posledních letech dostal tak kupředu, že „vývoz vzdělání“ – tedy lákání zahraničních studentů či zakládání univerzitních poboček v cizině – se stal důležitou součástí ekonomik především anglosaského světa. Spojené státy, Británie, Austrálie a Nový Zéland odstraňují překážky bránící jejich „exportérům vzdělanosti“ a soupeří o perspektivní trhy Indie a Číny. Kontinentální Evropa až na několik výjimek (například Nizozemsko) zatím spíše pasivně přihlíží. Dřív či později nás však tento trend nemine.

Úředníci ministerstva pro místní rozvoj našli způsob, jak snadněji lidem vyvlastnit majetek ve „veřejném zájmu“. Až dosud měly v tuzemsku poslední slovo soudy, které případ od případu zkoumaly, jaké má stát pro vyvlastnění důvody. To by se ale mělo změnit. Ministerstvo už připravilo soubor zákonů, kde chce „veřejný zájem“, kvůli němuž lze sáhnout na soukromý majetek, definovat dlouhým výčtem. Na předběžném seznamu staveb jsou krom průmyslových zón či dálnic také třeba trafostanice nebo veřejné parky.

„Korupce ve fotbale má rysy organizovaného zločinu. Jsem zděšen z toho, co se tam děje,“ říká kroměřížský státní zástupce Pavel Pukovec, který od jara dozírá na vyšetření většiny případů ze stále se rozrůstající úplatkářské aféry v nejvyšší lize.
Minulé pondělí MF Dnes zveřejnila nové přepisy odposlechů, na nichž přední rozhodčí souhlasí s nabídkami úplatků, včetně třeba noci s prostitutkou. Na světlo vycházejí další informace o propletenci přátelských vztahů mezi sudími a fotbalovými bossy. Nový ročník ligy však jede dál, jako by se nechumelilo.

Poplach, nebo jen výstražný příklad? V polovině druhého mandátu Gerharda Schrödera a týden před jeho návštěvou Prahy přicházejí z Německa varovné signály. Při zemských volbách v Sasku a Braniborsku, tedy dvou zemích někdejší NDR, nebývale posílili postkomunisté (PDS) a strany extrémní pravice (NPD a DVU). Zástupci populistů tak obsadí třetinu křesel v zemských sněmech Drážďan a Postupimi. Tedy ještě jednou a podrobněji: je to důvod k obavám z dalšího vývoje, nebo jde spíše o průvodní jev reforem sociálního státu? Zatím se zdá, že mnohem blíže skutečnosti je druhá možnost.

Je to ticho před bouří, říkají o atmosféře v ODS někteří její poslanci. Na povrchu se zdá, že je vše v pořádku a strana se může těšit na pohodlné volební žně – nejprve v listopadu v krajích a v Senátu, za necelé dva roky v celostátních volbách do sněmovny.
Jenže jistota příštích vítězů se poslední dobou vytrácí. Sociální demokraté se Stanislavem Grossem evidentně ožili. Lidovce zase vede Miroslav Kalousek, který se občas chová a mluví jako šéf vlády, občas jako šéf opozice a obě role mu sednou. Ale kam se poděl Mirek Topolánek? ODS se má v prosinci rozhodnout, zda bude současný předseda i jejím volebním lídrem. Pokud bude Topolánek ticho jako dosud, skutečně může sklidit na kongresu bouři.