0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Obálka vydání 23/2005
23/2005 • 5.–12. 6. 2005

2005/23

Scéna

Kulturní tip

Petr Třešňák

Dokumentu se v kinech daří čím dál tím lépe a potvrzuje to i nejčerstvější premiéra z minulého týdne – film režisérky Věry Chytilové Pátrání po Ester. Je to možná na sklonku jara trochu troufalé, ale odvážíme se tvrdit, že jde o jednu z nejzajímavějších událostí letošní sezóny.
Věra Chytilová tu vlastně volně navazuje na svůj televizní portrét fotografů Tmeje, Ludwiga a Chocholy s názvem Vzlety a pády. Tentokrát ji zajímá život a tvorba scénografky, kostýmní návrhářky a scenáristky Ester Krumbachové (1923–1996), vrstevnice zmíněných pánů, s níž Chytilovou pojilo přátelství, práce i generační blízkost. Slovo pátrání tu není náhodou: v úvodu se autorka ptá, kdo vlastně byla ta žena, s níž se „smály stejným věcem“ a která navzdory širokému tvůrčímu rozptylu přitahovala v 60. letech pozornost českých umělců jako magnet.

Co se děje ve světě

Jaroslav Formánek

Současného diváka Shakespearových divadelních her by možná ani ve snu nenapadlo, jak svízelná byla jejich pouť za uznáním na evropském kontinentě a zejména ve Francii. Fascinující historií dlouholetého ignorantství, následného cenzurování a liknavého akceptování her anglického génia ve Francii se zabývá brilantně napsaná kniha Johna Pemblea – Shakespeare Goes to Paris: How the Bard Conquered France (Shakespearova cesta do Paříže: Jak bard dobyl Francii), vydaná nakladatelstvím Hambledon&London.

Knihy

Viktor Šlajchrt, Jaroslav Pašmik

V letošním prvním čísle revue Souvislosti zaujímá nejvýznamnější místo blok materiálů o osudu i odkazu českého historika, básníka a překladatele Zdeňka Kalisty (1900–1982). Úctyhodná osobnost je představena i s pozoruhodnými rozpory, pramenícími z nenaplněné touhy stát se vůdčí osobností generace. V mládí měl Kalista blízko ke Karlu Teigemu a levicové avantgardě, ale také k výrazně konzervativnímu historikovi Josefu Pekařovi. Mladý italský bohemista Alessandro Catalano, autor životopisného eseje, upozorňuje na zajímavou epizodu Kalistových styků s italskými zednáři. Redakce zařadila do pásma také dokumenty z politického procesu, v němž byl Kalista roku 1952 odsouzen na patnáct let (odseděl si devět). Vytříbené literární texty tak uvedla do působivého kontrastu s fantasmagorií justičních blábolů.

Hudba

Jaroslav Pašmik

Docela netradiční název …And You Will Know Us by the Trail of Dead (Poznáte nás po znamení smrti) si pro svou kapelu zvolili mladí rockeři z texaského Austinu. Tří až pětičlenná skupina zní nesmírně svěže, hraje s neuvěřitelným nasazením a její pružné valčíky skvěle swingují. Ve svém dynamickém běsnění vlastně navazuje na The Who a rané Sonic Youth. V chytrých epických textech si Texasané velmi rádi utahují z amerických mediálních celebrit. Ve své zemi tím ovšem vzbudili jistou kontroverzi, protože sami vydávají u velké nahrávací společnosti a pomalu, ale jistě se stávají celebritami. To ostatně budeme moci posoudit sami. Trail of Dead totiž vystoupí v pátek 10. 6. v pražském Rock Café. Na jejich ironicky pompézní show srdečně zveme. Citlivější jedinci nechť si ovšem nezapomenou ucpávky do uší.

Divadlo

Jaroslav Pašmik

Role významných umělců, kteří zůstali v průběhu války v Německu nebo na okupovaných územích a spolupracovali nějak s nacisty, je již delší dobu v hledáčku dramatiků. V Brně vytvořil loni J. A. Pitínský profil Vlasty Buriana, ve Východočeském divadle Pardubice se nyní 11. 6. chystá premiéra hry Na miskách vah britského dramatika Ronalda Harwooda. Tématem je osud německého dirigenta Wilhelma Furtwänglera (na snímku), který zůstal přes válku v Berlíně a snažil se dál pracovat. Pak byl obžalován z kolaborace a očištěn až po úmorném procesu.

Komentáře

Brno dojalo velvyslance

Zbyněk Petráček

Strážci majáčku

Ivan Lamper

Nejobyčejnější Čech

Marek Švehla

V té otázce, která se díky nepřehlédnutelné televizní propagaci usídlila v našich domovech, se mísí dětinskost, národovecká trapnost, ale také příjemná provokativnost a trocha napětí. Hra pro deset milionů na téma Kdo je největší Čech všech dob jde příští víkend do finále a my se tedy dozvíme odpověď. Pro někoho konečně, pro jiné to konečně zmizí z dohledu. Viděno ale střízlivýma očima: i když v soutěži českých velikánů možná zaboduje herec nebo neprávem glorifikovaný boží bojovník, celá akce – pokud se ji tedy vůbec rozhodneme vzít v potaz – dopadá lépe, než by se z reakcí kritiků mohlo zdát.
Za všechny jmenujme třeba historika Jiřího Raka. Jeho zevrubný text v Lidových novinách s názvem Největší Čech aneb Vítězství 19. století dochází k závěrům, že „lidé jsou v zajetí barvotiskových stereotypů doby obrození“. Soutěž a její účastníky Jiří Rak opravdu nešetří. Češi podle něj nehodnotí skutečné postavy naší historie, ale jen jejich obraz v dobové propagandě.

Kdy a jak do eurozóny

Petr Zahradník

Ve hvězdách

Zbyněk Petráček

Evropané a plán Blair

Během tří dnů dva spoluzakladatelé Evropské unie odmítli v referendu navrženou evropskou ústavu. Po francouzském ne mohli ještě představitelé komise EU říkat, že je to hlavně problém pro Francii a že ratifikační proces poběží dál. Po holandském ne už všichni tuší, že ratifikace ztrácí smysl. Evropská ústava je klinicky mrtvá dříve, než mohla potvrdit svou životaschopnost. Euroskeptici od Londýna po Varšavu slaví porážku federalistů a děkují Francouzům a Holanďanům, že je vlastně zbavili ústavy, kterou oni nikdy nechtěli. Realisté se zase ujišťují, že i bez ústavy platí staré smlouvy, a tudíž EU může zpomaleně pokračovat v zajetých kolejích. Opomíjejí to podstatné: evropská integrace měla vždy politický cíl. Zamítnutí ústavy je porážka myšlenky politické Evropy, a tudíž zpochybnění samotného evropského projektu. Otevírá se tak prostor pro odstředivé tendence a pokusy o demontáž integrace, nemluvě o evropském sebevědomí.